Historie digitalizace služeb

Digitalizace služeb veřejné správy reálně započala s koncem tisíciletí, kdy se objevují prvotní legislativní návrhy s celostátní působností a umožnění subjektu práva využívat digitalizačních prostředků. To neznamená, že do konce tisíciletí nebyla veřejná správa elektronická, pouze to, že celostátní snahy o digitalizaci s definicemi centrálních služeb či jednotných standardů se objevují a v tomto období.

Před celostátní snahou o digitalizaci mohl subjekt práva interagovat s veřejnou správou pouze roztříštěně, tedy s každým orgánem veřejné moci zvlášť, dle agend, které vykonává. Každé OVM vedlo svou vlastní kartotéku o subjektech práva, která s ním přišla do styku a pro uchovávání dokumentace se vedla klasická papírová spisová služba.

Prvotní digitalizace veřejné správy spočívá v umožnění podepsání podání pomocí elektronického podpisu a tedy odbourat papírovou formu podání. Orgány veřejné správy zveřejňují informace na informačních webech, kde se dají dohledat informace o právech a povinnostech. Orgány veřejné moci také pracují s elektronickými podatelnami a elektronickými úředními deskami. Nadále neexistuje centrální výměna údajů o subjektu práva či jiné služby pro výměnu a kooperaci veřejné správy. Veřejná správa je rozdělena na státní správu a samosprávu se samostatnou a přenesenou působností, začíná se s centralizací výkonu veřejné správy – tzv. agend.

Důležitým krokem digitalizace byl milník, kdy byl spuštěn systém datových schránek, umožňují jednak činění úkonů (podání směrem od subjektu práva k orgánu veřejné moci), doručování (výměna dokumentů mezi orgány veřejné moci a komunikace vůči subjektu práva) a dodávání (soukromoprávní komunikace). Orgány veřejné moci využívají elektronický systém spisové služby, nadále však mají pouze informační webové portály a nejsou schopny si vyměňovat údaje o subjektech práva, mimo dokumenty.

Tento milník se dá nazvat velkým třeskem v oblasti sdílení údajů o subjektu práva. Byly spuštěny centrální služby pro sdílení tzv. referenčních údajů, tedy údajů, které jsou vždy správné, aktuální a ručí za ně stát. Orgány veřejné moci se stávají poskytovatelem agendových služeb, které mohou být poskytovány jednotlivými orgány veřejné moci nebo centrálně za více orgánů veřejné moci. Sdílení referenčních údajů se řídí agendovými zákony, určující mimo jiné vykonavatele a ohlašovatele agendy, ale i oprávnění přístupu k referenčním údajům. Subjekt údajů má možnost využívat kontaktní místo veřejné správy a není nucen informovat orgány veřejné správy o změnách referenčních údajů. Nadále však trvá problém front-endu, kdy portály jsou pouze informační, a subjekt údajů je nucen interagovat s agendami pomocí omezené množiny elektronických kanálů.

Současným vrcholným milníkem je spuštění propojeného datového fondu, který se od předchozího sdílení referenčních údajů liší především tím, že nabízí sdílení i agendově specifických údajů o subjektu práva. To má za následek, že jakmile se objeví o subjektu práva ve veřejné správě údajů v jedné agendě, neměla by ho žádná jiná agenda na subjektu práva vyžadovat. Kromě neveřejných údajů o subjektu práva se sdílí i údaje veřejné a to prostřednictvím veřejného datového fondu. Pravidla těchto fondů jsou podobná.

Subjekt práva dostává možnost elektronické identifikace k jednotlivým transakčním portálům, které jsou federované do centrálního portálu občana. Pomocí elektronické identifikace se mu otevírá možnost využívat agendové služby přímo pomocí samoobsluhy, jde tedy o dostavění původních služeb výměny údajů mezi orgány veřejné moci o front-end a přímého využití.

Z předchozích kapitol vyplývá, že rozvoj digitálních služeb eGovernmentu české veřejné správy je umožňován především poskytováním centrálních sdílených služeb, které mohou orgány veřejné moci využívat. S každou novou centrální sdílenou službou tedy nastává posun v digitalizaci celé české veřejné správy, což musí být podpořeno především 2 aspekty:

1. Digitálně přívětivým legislativním prostředím. Pro následující období se jako legislativní prostředí digitalizace předpokládá Zákon a legislativní úprava právních předpisů známá jako DEPO2 (sněmovní tisk 756). 
2. Poptávkou ze strany klientů. Zde je třeba nejen vytvořit a nabídnout digitální služby, ale aktivně je prosazovat a propagovat koncovým klientům nenásilným způsobem vysvětlující jejich výhody.    

Orgánům veřejné moci jsou pro potřeby digitalizace služeb veřejné správy k dispozici tyto centrální sdílené služby:

• Front-end
  • Portál občana a federace portálů spočívající v jednotném vzhledu Design system gov cz a jednotné struktuře katalogu služeb.
  • Jednotná identifikace a autentizace klienta pomocí Národní identitní autority.

• Back-end
  • Integrace na propojený datový fond pomocí eGON služeb Informačního systému základních registrů a Informačního systému sdílené služby. 
  • Využití Informačního systému datových schránek pro výměnu dokumentů mezi orgány veřejné moci navzájem a v komunikaci s klientem.
  • Umožnění podání vůči vlastní agendě v rámci Kontaktního místa veřejné správy.
  • Integrace na Jednotný identitní prostor pro zajištění jednotné autorizace fyzické osoby do role úředníka.

Využití Komunikační infrastruktury veřejné správy a Centrálního místa služeb pro bezpečnou síťovou komunikaci mezi orgány veřejné moci a publikací veřejných služeb do veřejného internetu.