Potřebnost a ekonomická výhodnost informačních systémů

Informační systémy by měly být vytvářeny k nějakému účelu a přinášet efekt za přiměřené peníze. Účelnost, efektivnost a hospodárnost (tzv. 3E) je vymezena v zákoně č. 320/2001 Sb., kontrolních standardech NKÚ či v manuálu Evropského účetního dvora. Úřady mají povinnost využívat majetek v souladu s 3E a sledovat a vyhodnocovat vynakládání výdajů v souladu s 3E dle zákona č. 219/2000 Sb. a 218/2000 Sb. Kromě Nejvyššího kontrolního úřadu provádí dohled nad 3E i útvar Hlavního architekta eGovernmentu (OHA), který posuzuje také potřebnost, realizovatelnost, přínosy a ekonomickou a personální náročnost projektů digitalizace veřejné správy. Je žádoucí, aby úřady při řízení jednotlivých ICT řešení postupovaly dle metod řízení ICT veřejné správy ČR.

Zvýšené riziko nedodržení účelnosti a hospodárnosti v případě realizace projektů digitalizace veřejné správy přitom vyplývá mj. i z neustálého velmi rychlého rozvoje digitálních technologií a tím i jejich extrémně rychlého morálního zastarávání a ekonomického znehodnocování coby praktického důsledku tzv. Moorova zákona. Právě to činí potenciálně neúčelným a nehospodárným např. pořízení jakýchkoliv informačních a komunikačních technologií, v jejichž případě nebude ani v horizontu nejbližších cca 18 měsíců přiměřeně využit jejich výpočetní výkon, přenosová kapacita, kapacita datových uložišť, vysoká dostupnost nebo nadstandardní úroveň jejich podpory.

Ať se jedná o projektové podklady, software nebo uspořádání dat, nakládání s nimi je omezené autorským právem, zejména zákonem č. 121/2000 Sb. Vedle vlastního vývoje formou zaměstnaneckého díla je většina software získávána platbou za licenci k užívání díla. Pokud kromě původce nebo jeho pověřeného zástupce dílo nesmí nikdo upravovat, poskytovat k němu další služby nebo je propojovat s jinými celky, měnit jeho uživatele a podobně, je tím zablokováno efektivní nakládání s dílem a objednatel je zcela závislý na libovůli původce. Takový stav nazýváme závislostí na konkrétním dodavateli a jeho řešení (tzv. vendor lock-in) a může vést k nehospodárnému vynakládání výdajů. Netýká se to jen software, ale také dodávek komplexních celků hardware omezující následnou volnost v údržbě a rozšiřování těchto zařízení, nákupů spotřebního materiálu a služeb, stejně jako vynucování servisních či "udržovacích" poplatků bez možnosti používat zařízení po vypršení takových podmínek. OHA sepsal příklady nevýhodných ujednání ve smlouvách a doporučuje taková ujednání v licenčních smlouvách co nejvíce omezit a nejlépe je nahradit ujednáními, která dávají uživateli nejširší možnou kontrolu nad ICT produktem. Existence vendor lock-in či riziko jeho vzniku může být příčinou nerealizovatelnosti příslušných projektů digitalizace veřejné správy a tím i jejich nehospodárné a neúčelné přípravy v důsledku porušení zásad transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace stanovených zákonem č. 134/2016 Sb. a následného uložení zákazu plnění příslušné smlouvy ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Obslužné kanály veřejné správy

Obslužné kanály veřejné správy lze chápat jako způsoby či prostředky komunikace mezi klientem veřejné správy a veřejnou správou. Prostřednictvím obslužných kanálů lze provést digitální úkon a využít digitální službu. Právo činit digitální úkon a využívat digitální služby je zakotveno v zákoně č. 12/2020 Sb. Úřady by se měly snažit o zajištění tzv. úplného elektronického podání, díky kterému občan digitálně kdykoli a odkudkoli či prostřednictvím univerzálního kontaktního místa vyřídí celou svou životní situaci. Přehled údajů o službách veřejné správy, úkonech a jejich obslužných kanálech je uveden v tzv. katalogu služeb veřejné správy.

Jedním z hlavních obslužných kanálů je Portál občana, který je webovým portálem české digitální veřejné správy a umožňuje centralizovaný přístup k informacím a digitálním službám. Aby se klient/občan mohl do portálu přihlásit, musí disponovat tzv. zaručenou elektronickou identitou, přihlášení je tedy umožněno přes kvalifikovaný systém elektronické identifikace v současnosti NIA či autentizační rozhraní Informačního systému datových schránek. Portál občana umožňuje různě pokročilé propojení (federace) portálů či systémů veřejné správy. Je tedy žádoucí, aby digitální služby a úkony poskytované úřady skrze jejich portály byly dostupné také na Portálu občana. Tím úřady podpoří mnoho architektonických principů, např. P8: Jeden stát, P9: Sdílené služby veřejné správy či P11: eGovernment jako platforma. V souladu s principem P1: Standardně digitalizované musí úřady udržovat otevřené i další kanály pro ty, kteří nemohou buď z vlastního rozhodnutí, nebo z technických důvodů využívat digitální služby. Listinná či asistovaná podoba služby by však měla být odvozena od její podoby digitální. Asistovaným obslužným kanálem je např. Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál (Czech POINT). V oblasti centralizovaných webových portálů by měl v budoucnu vzniknout např. Portál podnikatele, který lze vedle Portálu Občana chápat jako rozšíření Portálu veřejné správy. Za zmínku stojí též jednotné obslužné kanály úředníků.

Vedle celostátních portálů existují i portály území, typicky pro kraj, obec, město či městskou část. Portál území může obsahovat kromě samosprávných služeb, jako je např. správa místních poplatků, i služby přenesené působnosti. Nicméně neměla by nastat situace, kdy je služba přenesené působnosti vytvořena jen pro portál území. Je zodpovědností věcného správce, aby vytvořil centrální prostředí pro vyřizování služeb přenesené působnosti, které portál území využije, ale nevytváří. Z hlediska uživatelského komfortu je nutné řešit i možnost přesměrování/přechodu mezi portály. Takovéto chování musí být intuitivní a nerušivé.

Dále existují i portály soukromoprávních uživatelů údajů (SPUÚ). Může se jednat o portály poskytovatelů zdravotních služeb, soukromých pojišťoven, bank, státních podniků aj. Tyto portály poskytují služby, které mohou být federovány do Portálu občana, avšak pouze za předpokladu, že SPUÚ je ohlášen v rejstříku a má povinnost elektronicky ověřovat totožnost klienta.

Identifikace v informačních systémech

Ke každému informačnímu systému (IS) přistupují uživatelé, a proto je nutné ověřit jejich totožnost, tzv. identitu, a nastavit jim práva k jednotlivým úkonům. V oblasti služeb státu je potřeba, aby toto ověření bylo spolehlivé a zaručené na VYSOKÉ úrovni v souladu s pravidly pro identifikaci klientů veřejné správy. Vždyť jde mnohdy o manipulaci s financemi (daňová přiznání), majetkem (katastr nemovitostí) nebo třeba i s citlivými údaji (zdravotní informace, sociální zabezpečení). K ověření totožnosti slouží elektronické identifikační prostředky, které je možno vnímat jako pomyslný klíč k otevření identifikační brány.

Jako identifikační prostředek lze v současné době využít občanský průkaz s aktivovaným kontaktním elektronickým čipem, NIA ID, mobilní klíč eGovermentu, moje ID, bankovní identitu (bank ID) či první certifikační autoritu. Informační systém datových schránek (ISDS) umožňoval využívat identitní prostor datových schránek k přihlašování do vlastních řešení - typicky portálů. Tento způsob identifikace a autentizace klienta veřejné správy byl umožněn pouze do července 2020, kdy vypršelo přechodné ustanovení zákona č. 250/2017 Sb., které zavedlo povinnost využívat systém Národní identitní autority (NIA). V případě vzdálené identifikace a autentizace prostřednictvím NIA je fyzická osoba jednoznačně identifikována bezvýznamovým směrovým identifikátorem (BSI), který je možné převést prostřednictvím informačního systému základních registrů (ISZR) na agendový identifikátor fyzické osoby (AIFO). Využitím elektronické identifikace úřady přispívají k naplnění cílů 1.3, 1.6, 2.7 a 3.6 informační koncepce ČR a dodržují architektonické principy P8: Jeden stát a P11: eGovernment jako platforma.

Díky nařízení eIDAS je elektronická identita osob uznávána v rámci EU, což podporuje architektonické principy P5: Přeshraniční přístup jako standard a P6: Interoperabilita jako standard. Prakticky to znamená, že každý občan členského státu EU má právo kdekoliv v rámci EU právoplatně prokazovat svoji elektronickou identitu s použitím notifikovaného identitního prostředku mateřského státu. Tedy například občan ČR se svým notifikovaným elektronickým prostředkem eObčanka (eOP) může prokázat v Dánsku a využívat služby skrze jejich portál. Informační systémy používané v rámci EU by tedy měly mít možnost ověření identity cizího státního příslušníka přes tzv. eIDAS node a dodržovat další pravidla pro NIA.

Státní zaměstnanci a ostatní pracovníci veřejné správy musí mít umožněno využívat pro svoji identifikaci do informačních systémů veřejné správy jednotný identitní prostor (JIP) a katalog autentizačních a autorizačních služeb (KAAS). Pokud informační systém využívají pouze interní zaměstnanci a pracovníci, nemusí se identifikovat pomocí JIP/KAAS, avšak úřad zodpovídá za to, že lokální identifikační systém je synchronizován s JIP/KAAS. Aby mohl IS využívat rozhraní JIP/KAAS, musí být připojen k centrálnímu místu služeb (CMS). V roce 2024 se připravuje spuštění generační náhrady za JIP/KAAS ve formě systému CAAIS (centrální autentizační a autorizační systém).

Referenční rozhraní veřejné správy

Referenční rozhraní veřejné správy umožňuje více subjektům přistupovat k daným datům současně. V rámci tohoto rozhraní lze prostřednictvím Informačního systému základních registrů (ISZR) využívat data ze základních registrů, tj. Registru obyvatel (ROB), Registr osob (ROS), Registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) a Registr práv a povinností (RPP). Ochrana osobních údajů je v základních registrech zajištěna převodníkem agendových identifikátorů fyzických osob (AIFO), díky němuž není možné při znalosti jednoho identifikátoru vyhledávat údaje o fyzické osobě v jiné agendě. Základní registry neslouží k přímému výkonu konkrétní agendy, nýbrž k dodávání garantovaných údajů subjektům, které mají právo údaje pro konkrétní agendy využívat. Jsou tedy nyní již nezbytným podpůrným nástrojem pro výkon většiny konkrétních agend ve veřejné správě v ČR.

Další komponentou referenčního rozhraní veřejné správy je eGovernment On-Line Service Bus / Informační systém sdílené služby (eGSB/ISSS). Skrze eGSB/ISSS si mohou úřady na základě oprávnění vyměňovat údaje vedené v agendových IS. Správce agendového IS, který data publikuje, vytvoří tzv. kontext, prostřednictvím kterého poskytne definované údaje. Doporučujeme, aby z každého IS byl publikován pouze jeden komplexní kontext, jehož dílčí části budou moci čerpat úřady dle svého oprávnění. eGSB je současně napojen přímo na ISZR, čímž zajišťuje komunikaci o osobách s vazbou na AIFO příslušné agendy. Použití eGSB pro využívání údajů mezi agendovými IS a současně pro poskytování výstupů subjektům práva úřad nejen zajišťuje naplnění legislativní povinnosti, ale přináší také jednoznačné zvýšení transparentnosti a díky komunikaci skrze Centrální místo služeb (CMS) také bezpečnost této výměny. Publikující subjekt jistě ocení i další výhody eGSB/ISSS, např. že nemusí ověřovat zdroj dotazu (Agenda, Orgán veřejné moci, Informační systém či přímo tázající se osoba), nezodpovídá za ztotožnění subjektu údajů (za přesné určení osoby AIFO je zodpovědný tazatel), nemusí udržovat jedno či více rozhraní směrem k velkému počtu tázajících se informačních systémů nebo dokonce do veřejné sítě Internet (existuje pouze jedno publikační rozhraní se zajištěnou kybernetickou ochranou v CMS). Současně dojde ke snížení nákladů na zajištění této činnosti.

ISZR a eGSB/ISSS tvoří společně Propojený datový fond, jehož rozvoj je cílem 5.9 informační koncepce ČR a podporuje řadu architektonických principů, např. P2: Zásada „pouze jednou“, P6: Interoperabilita jako standard, P8: Jeden stát, P11: eGovernment jako platforma či P16: Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy. Nepřehlédněte ani globální architekturu PPDF. Je žádoucí, aby každý IS, který vede údaje o fyzických osobách nebo si takové údaje vyměňuje s jinými agendovými IS mimo resort, byl napojen na referenční rozhraní. Předpoklady napojení na referenční rozhraní jsou registrace IS v rejstříku ISVS, vedení aktuálních informací o agendě v RPP a zajištění konektivity do CMS.

Komunikační infrastruktura veřejné správy

Komunikační infrastrukturu veřejné správy (KIVS)/Centrální místo služeb (CMS) můžeme nazvat privátní sítí pro výkon veřejné správy všech subjektů – tedy jak orgánů veřejné správy (OVS), tak i soukromoprávních uživatelů údajů (SPUÚ). Tato síť poskytuje především bezpečné propojení informačních systémů veřejné správy (ISVS), případně soukromoprávních systémů pro využívání údajů (SSVÚ), působící v agendách veřejné správy s jinými ISVS, ale i například bezpečný přístup do veřejného Internetu. Díky KIVS/CMS je přístup ke službám eGovernmentu zajištěn s definovanou bezpečností a SLA parametry. V souladu s dílčím cílem 3.5 Informační koncepce ČR je KIVS/CMS koncepčně rozvíjen. OVS mají povinnost poskytovat služby ISVS dle zákona č. 365/2000 Sb. prostřednictvím KIVS/CMS, s tím souvisí také pravidla pro KIVS/CMS. Využitím KIVS/CMS OVS naplňují architektonické principy P8: Jeden stát a P11: eGovernment jako platforma. Skrze CMS je také zajištěn přístup např. k propojenému datovému fondu. Přehled služeb CMS je pravidelně aktualizován.

KIVS/CMS tedy nabízí pro jednotlivé OVS:

• Bezpečný a spolehlivý přístup k aplikačním službám jednotlivých ISVS
• Bezpečnou a spolehlivou publikaci aplikačních služeb jednotlivých ISVS
• Bezpečný přístup do internetu
• Bezpečný přístup k poštovním službám v internetu
• Zabezpečuje bezpečné síťové prostředí pro zajištění interoperability v rámci EU
• Umožňuje bezpečný přístup k aplikačním službám ISVS určeným pro koncové klienty VS ze sítě internet.

OVS a SPUÚ přistupují k propojenému datovému fondu výhradně přes CMS jedním ze čtyř možných způsobů:

1. Prostřednictvím Krajských sítí (aktuálně v krajích Vysočina, Plzeňském, Karlovarském, Zlínském a částečně Pardubickém + další budou-li vybudovány).
2. Prostřednictvím metropolitních sítí připojených např. na Integrovanou telekomunikační sít (ITS) MVČR.
3. Prostřednictvím Komunikační infrastruktury veřejné správy (KIVS) s využitím komerčních nabídek soutěžených prostřednictvím Ministerstva vnitra.
4. Prostřednictvím veřejného internetu, a to přes zabezpečený tunel VPN SSL nebo VPN IPSec.

Pokud chce úřad využít KIVS, tj. soutěž přes centrálního zadavatele Ministerstvo vnitra, je nutné definovat požadavky dle katalogových listů a následně zrealizovat nákup v dynamickém nákupním systému. Služby CMS lze čerpat také prostřednictvím Národních datových center.