Mezistátní komunikace informačních systémů

Spolupráce a komunikace mezi státy na úrovni propojení informačních systémů fungovala po dlouhou dobu na základě bilaterárních dohod a budování specifických řešení pro konkrétní situace. To sebou přináší nejednotnost a potřebu udržování mnoha systémů, protokolů a řešení, které musí jednotlivé státy podporovat. Přitom je obsahem většiny mezistátní komunikace informace vztahující se k fyzické nebo právnické osobě v konkrétní situaci - například výměna informací o platbě sociálního pojištění je výměna údajů vztahující se k fyzické osobě a dodatečných údajů o tom, jak dlouho a v jaké výši platil sociální pojištění v dané zemi. Pokud se tedy vyměňují údaje o vztahující se k fyzickým a právnickým osobám, nabízí se forma standardizace prostředí a protokolů, které zajistí jednotnost struktury údajů o fyzických a právnických osobách a následně stanoví specifické atributy pro konkrétní situace.

Mezi současné systémy, které slouží pro mezistátní výměnu údajů patří:

• EESSI (The Electronic Exchange of Social Information). EESSI je IT systém financovaný z Nástroje pro propojení Evropy (CEF), který zavádí přeshraniční digitální služby a umožňuje příslušným institucím vyměňovat si informace o sociálním zabezpečení. To zahrnuje nároky na důchod, nemocenské dávky, rodinné dávky, dávky v nezaměstnanosti a mnoho dalších, jak vyžadují pravidla EU o koordinaci sociálního zabezpečení občanů při pohybu v rámci Evropy (Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska). EESSI proto usnadňuje rychlejší a efektivnější zpracování údajů o sociálním zabezpečení pro občany a podniky v EU. Kromě toho umožňuje vnitrostátním institucím sociálního zabezpečení určovat práva na sociální zabezpečení, bojovat proti podvodům a chybám a bezpečně zpracovávat osobní údaje.
• EUCARIS. EUCARIS je celoevropské technické rozhraní, které umožňuje výměnu informací z národních registrů. Jedním z modulů vázaných na systém EUCARIS je modul CBE, který umožňuje automatizovanou výměnu informací o vozidle, jímž byl na území členského státu spáchán vybraný dopravní delikt, jeho vlastnících a provozovatelích a výměna je upravena směrnicí. Každá země, která poskytuje a přijímá data, musela projít schvalovacím procesem tzv. evaluací, kde zástupci organizace EUCARIS prověřili správnost nastavení jednotlivých rozhraní v propojovaných systémech a potvrdili možnost funkčního propojení. Po odsouhlasení se všechny již připojené země mohou prostřednictvím sítě EUCARIS dotázat na vozidlo evidované v ČR.
• IMI. Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) je bezpečný, mnohojazyčný online nástroj, který usnadňuje výměnu informací mezi veřejnými orgány zapojenými do praktického provádění práva EU. IMI pomáhá orgánům plnit jejich povinnosti týkající se přeshraniční spolupráce v řadě oblastí politiky jednotného trhu. V současné době IMI umožňuje provádění 67 postupů správní spolupráce v 17 různých oblastech politiky EU. Systém IMI lze s minimálním úsilím rozšiřovat a upravovat, aby se dal využívat pro další oblasti. Jeho prostřednictvím se podařilo modernizovat přeshraniční administrativní spolupráci a přispívá i k tomu, že jednotný trh funguje v praxi. Ačkoli jsou koncovými uživateli systému IMI orgány veřejné moci v členských státech, z této vyspělejší spolupráce těží podniky i občané.

Existují i další systémy, ale cílem bylo především ukázat, že pokud existovala potřeba výměny informací, vytvořil se specifický systém sloužící přesně pro danou potřebu. Ovšem nebylo jej následně možné použít na nic jiného. Z tohoto důvodu se v rámci nařízení o jednotné digitální bráně ustanovil tzv. systém pouze jednou (v angl. once-only technical system), který by měl sloužit pro různé druhy služeb v rámci různých účelů.

Současný stav výměny údajů mezi IS VS v rámci ČR a ostatními státy je ponechán na každém správci daného ISVS zvlášť. Jediná centrální standardizace je prostřednictvím síťové/komunikační infrastruktury, kde Ministerstvo vnitra spravuje v Centrálním místě služeb jednotný bod připojení do sítě TESTA-ng. Každý správce, kterému český či jiný právní předpis ukládá výměnu údajů, tedy poskytuje své údaje bez využití referenčního rozhraní. Referenční rozhraní (v rámci ČR) se nyní explicitě skládá ze 2 systémů (Informační systém základních registrů, Informační systém sdílené služby/eGovernment On-Line Service Bus), které slouží pouze pro komunikaci vnitrostátní – ISZR pro komunikaci se základními registry a editory základních registrů, ISSS/eGSB pro komunikaci s jinými agendami veřejné správy.

Budoucí stav musí odpovídat znění zákona ¹⁾ tedy zabezpečit všem správcům ISVS, aby mohli své údaje se zahraničím vyměňovat pomocí referenčního rozhraní a zabránit tak vstupům do prostředí českého eGovernmentu mimo centrální kontrolu. Současně nadále platí povinnost jednotlivých systémů ISVS komunikovat se základními registry a editory základních registrů pomocí služeb ISZR. Tato komunikace je vždy a pouze mezi ISZR a ISVS a v souvislosti s mezistátní výměnou je potřebná identifikace (pro jednoznačné ztotožnění) subjektů / objektů o kterém se komunikuje a který se dotazuje.

Pro dosažení budoucího stavu je nutné vytvořit ISVS pro mezistátní výměnu, který bude jako kterýkoliv jiný ISVS komunikovat s ostatními ISVS pomocí referenčního rozhraní a jako jediný bod (IS) v českém prostředí eGovernmentu bude komunikovat mezistátně o objektech a subjektech v propojeném datovém fondu. ISVS pro mezistátní výměnu bude obsahovat soubor tzv. Access pointů, což samo o sobě naznačuje, že komunikace se zahraničím nebude vždy jednotná ve formě technologií či standardů. Tento soubor bude obsahovat tolik forem komunikace, kolik jich je specifických pro daný účel výměny údajů. Ideálním stavem je samozřejmě mít jich co nejmenší počet, o což se snaží evropská komise vytvořením tzv. Bulding Blocku eDelivery, který by byl jedním z těchto Access Pointů.

ISVS pro mezistátní výměnu bude obsahovat i logiku, která bude u volání ze zahraničí rozhodovat o tom, jaký AIS, Agendu, agentovou roli a kontext na eGSB/ISSS systém použije, pamatovat si toto volání a při odpovědi jednoho nebo více ISVS sestaví odpověď a odešle ji zpět zahraničnímu systému (obdobný požadavek jako u ISZR v rámci ČR na komplexní služby). Při dotazu českého ISVS na zahraniční systém naopak musí být připravena logika na určení, který Access Point se má využít, zda se jedná o synchronní nebo asynchronní službu, pamatovat si toto volání a při zpětné odpovědi zahraničního systému poslat odpověď tázajícímu se ISVS.

ISVS pro mezistátní výměnu se stane dalším prvkem centrálně řízené části referenčního rozhraní veřejné správy a propojeného datového fondu. Stejně jako zbývající prvky tohoto rozhraní (tedy ISZR a ISSS) bude pod správou Digitální a informační agentury. Podstatné body k implementaci:

• Volání v prostředí českého eGovernmentu je přes referenční rozhraní vždy synchronní, jednotlivé Access Pointy však mohou mít i asynchronní povahu.
• Převzetím Access Pointů přebírá Digitální a informační agentura také zodpovědnost za funkčnost přenosu.
• Každý správce ISVS, který by potřeboval jakoukoliv výměnu se zahraničním systémem, nemusí řešit, jak tuto funkcionalitu implementuje do svého systému, pouze vytvoří kontext na eGSB/ISSS (pro odpověď na volání zahraničního systému) nebo naopak začne číst kontexty (pro příjem ze zahraničního systému). Platí tedy, že volání zahraničního IS je shodné, jako volání AIS v rámci ČR. Volající AIS použije stejné kontexty jako v případě dotazu na eGSB/ISSS.

Jednotná digitální brána EU (Single Digital Gateway; SDG) dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 (dále jako "nařízení") byla spuštěna závěrem roku 2020 na portálu //Your Europe// jakožto elektronický rozcestník, jehož prostřednictvím jsou občanům a podnikatelům poskytovány relevantní informace, elektronické postupy a asistenční služby v různorodých oblastech, jako jsou podnikání, sociální zabezpečení, daně a řady dalších, a to na celoevropské úrovni. Zásadní vlastností poskytovaných informací, postupů a asistenčních služeb je jejich dostupnost vedle národních jazyků také v angličtině, což představuje potenciál pro jejich přeshraniční využití. 

Role jednotlivých rezortů v implementaci SDG byla definována v usnesení vlády ze dne 11. května 2020 č. 525 k implementaci nařízení. Gestorem samotného nařízení je Ministerstvo průmyslu a obchodu, hlavním spolugestorem je Digitální a informační agentura, která plní roli technického garanta implementace a která tuto roli převzala po Ministerstvu vnitra. Jelikož však povinnosti dané nařízením dopadají téměř na všechny ústřední orgány státní správy, byla formálně stanovena spolugesce několika dalším nejvíce dotčených rezortům (Ministerstvo dopravy, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví), které mají odpovědnost za konkrétní oblasti pokryté nařízením.

Nařízení uložilo členským státům povinnost zveřejnit informace týkající se životních situací, jejichž rozsah je definován v Příloze I nařízení, a to do 12. prosince 2020. V době přípravy tohoto materiálu bylo v ČR plněno nebo částečně plněno 94 % informačních požadavků ve vztahu k Příloze I nařízení. To současně uložilo ČS elektronizovat 21 postupů uvedených v Příloze II nařízení, a to do 12. prosince 2023. Všechny tyto postupy byly v ČR elektronizovány, případně v souladu s nařízením nemusely být elektronizovány. Tyto postupy se týkají oblastí práce, studia, podnikatelské činnosti aj.

Pokud jde o centrální rozpočet na implementaci SDG, ten byl celkově stanoven na 279,62 mil. Kč na roky 2020 až 2023. Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2020 obdrželo 42 mil. Kč k přerozdělení mezi rezorty pro účely implementace. V letech 2021 až 2023 rezorty již žádaly o prostředky na implementaci SDG do svých rozpočtových kapitol samy. V rámci Národního plánu obnovy je přiděleno 237,62 mil. Kč²⁾ na dokončení digitalizace čtyř online postupů v gesci MŠMT a MPSV, jejichž proplacení se předpokládá během roku 2024.

Vzhledem k přetrvávajícímu neúplného plnění předmětných povinností a jednak vzhledem k vývoji zejména na straně Evropské komise (dále jen „Komise“ nebo „EK“), kde došlo k více než ročnímu zpoždění v přijímání prováděcího předpisu k technickému systému pro automatizovanou výměnu důkazů „pouze jednou“ („Once-Only Technical System“, dále jen „OOTS“), je nutné právě i s ohledem na napojení na tento systém provést a dokončit řadu úkolů, aby mohlo být nařízení posléze považováno za zcela implementované. Současně je na místě poznamenat, že vzhledem ke stále častějšímu rozšiřování příloh nařízení novými unijními právními akty nemusí být trvalé a úplné implementace zcela dosaženo, a samotná implementace bude tedy dlouhotrvajícím a kontinuálním procesem.

Cílem nařízení je vytvořit elektronický rozcestník, jehož prostřednictvím jsou občanům a podnikatelům poskytovány relevantní informace, elektronické postupy a asistenční služby v různorodých oblastech, jako jsou podnikání, sociální zabezpečení, daně a řady dalších, a to na celoevropské úrovni. Nařízení tak reaguje na snahu odstranit překážky způsobené nedostupností informací, které vyvstávají pro občany a podnikatele uvažující o usídlení se, prodeji zboží, nebo poskytování služeb v jiných členských státech Evropské unie. SDG by tak v konečném důsledku měla být svými uživateli pravidelně využívána v případě, že se rozhodnou hledat dostupné a kvalitní informace, elektronické postupy nebo asistenci při jejich přeshraničních aktivitách v rámci Evropské unie, a to nejen v jazyce či jazycích daného členského státu, ale také v angličtině.

SDG vychází ze současné sítě Jednotných kontaktních míst (dále také jen „JKM“) a elektronických JKM (dále jen „eJKM“), které na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, fungují v členských státech od roku 2006. JKM poskytují pomoc podnikatelům v oblasti poskytování služeb, a to především v podobě usnadnění zahájení podnikání prostřednictvím informací a kontaktů, které poskytují. Vedle toho eJKM poskytují potřebné informace a přístup k elektronickým službám online, a právě na tomto příkladu dobré praxe vyrostla myšlenka Jednotné digitální brány, která primárně rozšiřuje pokrývané oblasti a jasně definuje kvalitativní požadavky na poskytované informace, elektronické postupy a asistenční služby.

V současnosti již mohou čeští i evropští uživatelé skrze SDG nalézt na portálu //Your Europe// (Vaše Evropa) potřebné informace pro svůj pohyb napříč Unií, a to jak přímo informace poskytované Komisí o pravidlech, která jsou pro celou EU stejná, tak i informace o národních pravidlech v předepsaných oblastech. Informace tak jsou dostupné na jednom místě, v přehledné a uživatelsky přívětivé podobě a v neposlední řadě také v angličtině. Analogicky mají uživatelé prostřednictvím národních odkazů také přístup k jednotlivým požadovaným online postupům a asistenčním službám.

Nařízení uložilo členským státům povinnost zveřejnit informace týkající se životních událostí z Přílohy I a informací týkající se postupů z Přílohy II nařízení, a to do 12. prosince 2020. Nařízení ve svých Přílohách obsahuje seznam oblastí informací a postupů, které musí být dostupné skrze Jednotnou digitální bránu. Mezi informace relevantní pro občany patří například téma cestování, práce, registrace vozidel, pobyt, vzdělávání atd., zatímco pro podnikatele jsou zveřejňovány informace týkající se například zahájení podnikání, zaměstnávání, daní, financování a mnoho dalších. Povinnost zveřejnit tyto informace dle čl. 4 nařízení mají jak Evropská komise, tak i členské státy, přičemž primární odpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena podle klíče, který bere v potaz míru harmonizace dané oblasti unijním právem a který je také naznačen v části k rozdělení gescí.

Požadavky na kvalitu samotných informací popisuje čl. 9 nařízení. Evropská komise pravidelně aktualizuje tzv. vodítka, resp. pokyny k informacím z Přílohy I, které bodově popisují, jaké konkrétní informace by měly být pod každou z oblastí dostupné. Na vodítka pak navazují dílčí dokumenty, které údaje v postupech a informacích doplňují. Nařízení ukládá povinnost členským státům, aby poskytovaly výše popsané informace nejen ve svých úředních jazycích, ale také v angličtině či dalších úředních jazycích EU. Evropská komise současně členským státům nabízí možnost částečného hrazení překladů do anglického jazyka. Požadavky na překlady je možné Evropské komisi předložit prostřednictvím nástroje, který Komise poskytuje od roku 2020, přičemž ČR této možnosti každoročně využívá.

Členské státy mají současně povinnost dle čl. 6 odst. 1 Nařízení elektronizovat postupy dané Nařízením v Příloze II, a to pouze ty, které jsou již v příslušném státě zavedeny, tedy jsou poskytovány v „off-line“ režimu. Elektronizací se rozumí zpřístupnění těchto postupů „zcela online“. Ke každému příslušnému postupu musí být rovněž vytvořena stručná popisná informace, přičemž termín pro zpřístupnění postupů online byl 12. prosince 2023.

Postup je považován za „zcela online“ pokud splňuje následující:

• prokazování totožnosti uživatelů, poskytnutí informací a podpůrných důkazů, podepsání a konečné podání lze provést elektronicky na dálku prostřednictvím služebního kanálu, který uživateli umožní uživatelsky vstřícným a strukturovaným způsobem splnit všechny požadavky související s daným postupem;
• je uživatelům poskytnuto automatické potvrzení o přijetí, pokud nebyl výstup postupu doručen okamžitě;
• je výstup postupu doručen elektronicky, nebo pokud je to nezbytné pro splnění použitelného práva Unie nebo vnitrostátního práva, je doručen fyzickými prostředky;
• jsou uživatelé elektronicky vyrozuměni o dokončení postupu.

Rovněž musí dle čl. 13 nařízení členské státy zajistit, aby přeshraniční uživatelé měli přístup k jednotlivým krokům postupu a mohli je plnit stejně snadno jako vnitrostátní uživatelé. To znamená zajištění následujících požadavků:

• uživatelům je umožněn přístup k pokynům pro splnění postupu v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, tedy v angličtině;
• přeshraniční uživatelé mohou předkládat požadované informace, i pokud se struktura těchto informací liší od obdobných informací v dotčeném členském státě; přeshraniční uživatelé mají možnost prokázat svou totožnost a ověřit ji, podepsat dokumenty elektronicky nebo je opatřit elektronickou pečetí podle Nařízení eIDAS, a to ve všech případech, kdy tuto možnost mají i uživatelé, kteří nejsou přeshraničními uživateli;
• přeshraniční uživatelé mají možnost poskytnout důkaz o splnění platných požadavků a obdržet výsledky postupů v elektronické podobě ve všech případech, kdy tuto možnost mají i uživatelé, kteří nejsou přeshraničními uživateli;
• pokud splnění určitého postupu vyžaduje platbu, uživatelé mají možnost uhradit veškeré poplatky online prostřednictvím široce dostupných přeshraničních platebních služeb, aniž by došlo k diskriminaci na základě místa usazení poskytovatele služby, místa vydání platebního prostředku či umístění platebního účtu v rámci Unie.

Nařízení v neposlední řadě stanovuje požadavky na asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou uvedeny v Příloze III nařízení. Patří mezi ně ty asistenční služby, které byly zřízeny závaznými akty Unie a kterými jsou:

• jednotná kontaktní místa,
• kontaktní místa pro výrobky,
• kontaktní místa pro stavební výrobky,
• národní centra pomoci pro odbornou kvalifikaci,
• vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči,
• evropská síť služeb zaměstnanosti EURES, a
• řešení spotřebitelských sporů online.

Další služby, které fungují na základě dobrovolnosti, jakými jsou například síť SOLVIT či Enterprise Europe Network, mohou být prostřednictvím jednotné digitální brány přístupné v okamžiku, budou-li plnit požadavky stanovené nařízením v čl. 7. Při splnění stejných podmínek mohou členské státy Komisi navrhnout přidání do Jednotné digitální brány těch asistenčních služeb, které jsou poskytovány soukromými či polosoukromými organizacemi.

Nařízení také ukládá povinnost sbírat statistiku a zpětnou vazbu o návštěvách a využití jednotlivých elektronických či asistenčních služeb, které jsou napojeny na SDG. Technické specifikace samotného sběru statistiky a zpětné vazby jsou uvedeny v prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/1121³⁾.

Nařízení v neposlední řadě povinuje Evropskou komisi k vyvinutí a ČS k následnému napojení relevantních elektronických služeb na technický systém pro výměnu důkazů „pouze jednou“ (OOTS). Tento systém by měl uživatelům umožnit, aby při využívání jednotlivých elektronických postupů dle Přílohy II nařízení a také dle směrnic o službách, uznávání odborných kvalifikací a veřejných zakázkách mohli využít důkazy, které již orgány státní správy v souladu s čl. 14(2) Nařízení poskytují v elektronické podobě, která umožňuje automatizovanou výměnu, a to právě v přeshraničních situacích. Technické specifikace tohoto systému jsou v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1463⁴⁾ ve spolupráci s ČS průběžně aktualizovány.

Implementace nařízení je společným úkolem Evropské komise a členských států. S ohledem na to, že koordinace mezi těmito entitami je pro implementaci klíčová, byla zřízena na úrovni EU koordinační skupina pro SDG (dále jen „koordinační skupina“).

Koordinační skupina je složená z expertů jednotlivých členských států a zástupců Komise. Jejich úkolem je podporovat jednotnou a hladkou implementaci nařízení v rámci jednotlivých členských států. Koordinační skupina slouží jako platforma pro výměnu osvědčených postupů a pro diskuze nad vývojem společných informačních a komunikačních technologií.

Koordinace mezi národními koordinátory členských států a zástupci EK probíhá během pravidelných setkání v Bruselu, popř. online. Od zahájení implementace do konce roku 2023 proběhlo 50 setkání koordinační skupiny. V kontextu implementace a přípravy na napojení jednotlivých služeb na technický systém OOTS organizuje Evropská komise pravidelná online setkání pracovních podskupin, které jsou tematicky zaměřené na jednotlivé dílčí aspekty problematiky OOTS. ČS tak s EK pravidelně diskutují nad otázkami k mapování důkazů, specifikacím samotného OOTS, operačního řízení, bezpečnosti, standardizaci datových modelů v rámci OOTS a testování a nasazování OOTS. Dále se zástupci ČS na nepravidelných online setkáních zabývají aktivitami spojenými s propagací SDG v rámci tzv. „Communication Café“ a jsou také seznamováni s vývojem v informačních nástrojích v rámci tzv. „IT Clinic“.

Evropská komise současně pravidelně aktualizuje jednotlivé dokumenty, které popisují funkční, technické a systematické požadavky na interoperabilitu pro implementaci Jednotné digitální brány. Tyto dokumenty jsou dostupné na veřejně přístupné webové stránce a jejich účelem je co nejvíce usnadnit jednotnou implementaci SDG napříč členskými zeměmi.

Za účelem zajištění efektivní a včasné implementace probíhá koordinace také na národní úrovni mezi gestorem nařízení MPO a gestorem eGovernmentu DIA, ve které DIA plní roli technického garanta implementace. Konkrétní rozsah spolugesce dalších resortů nad jednotlivými částmi nařízení je v části gesce_nad_informacemi_a_postupy, přičemž tabulky v ní uvedené podrobně stanovují gesce a odpovědnosti určených veřejných orgánů do úrovně jednotlivých oblastí informací, postupů a asistenčních služeb dle Příloh I, II a III nařízení. Prvotní rozdělení gescí u jednotlivých rezortů bylo schváleno usnesením vlády ze dne 11. května 2020 č. 525 k implementaci nařízení, nicméně od té doby byly některé oblasti i v kontextu komisních vodítek upřesněny.

Nařízení je plně integrováno do prostředí eGovernmentu v ČR. Nařízení ukládá povinnost členským státům digitalizovat služby a zveřejňovat odpovídající informace v elektronické podobě. Tato povinnost koresponduje se zněním české legislativy, jmenovitě zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby ⁵⁾ (dále jen „zákon o právu na digitální služby“). Podle tohoto zákona má uživatel právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu (v podobě elektronického podání). Implementace SDG je tedy prováděna plně v souladu se zákonem o právu na digitální služby a technicky je ve své informační části implementována skrze Katalog služeb veřejné správy. Implementace SDG je také součástí programu Digitální Česko jako jeden z jeho prioritních programů a záměrů.

Z rozhodnutí předsedy Rady vlády pro informační společnost (dále „RVIS“) byla v roce 2019 zřízena Pracovní skupina pro SDG (dále jen „Pracovní skupina“ nebo „PS“). PS poskytuje koordinační, metodickou a technickou podporu gestorům jednotlivých částí nařízení. Jejími členy jsou experti z DIA a MPO a další vybraní odborníci z jednotlivých rezortů. Úkolem PS je koordinace průběžného plnění implementačních povinností a vzájemná konzultace možných problémů vyvstanuvších při implementaci Nařízení. Členové PS jsou většinou oslovováni prostřednictvím emailové komunikace, případně se schází celá PS, přičemž od vzniku PS do konce roku 2023 proběhlo celkem pět setkání PS. Gestor implementace současně pravidelně informuje o stavu implementace předsednictvo RVISu a náležitě aktualizuje související komponenty v rámci Katalogu záměrů Digitálního Česka.

MPO průběžně provádí analýzu stavu plnění informačních povinností a jejich souladu s vodítky EK. Pravidelnou kontrolou back-office části portálu Your Europe bylo ověřováno, zda informace a postupy, které jsou tímto portálem dohledatelné a dostupné, jsou aktuální, relevantní, kompletní a dostupné i v anglickém jazyce. Vyhodnocení stavu informací je průběžně předáváno jednotlivým gestorům, kteří jsou současně žádáni o aktualizaci, doplnění či úpravu svých záznamů a tím i k naplňování svých povinností vyplývajících z implementace nařízení. Vyhodnocení plnění povinností bylo aktualizováno na základě mezirezortního připomínkového řízení, které bylo ukončeno 22. února 2024.

Vzhledem k tomu, že implementaci informačních povinností bylo možno úzce propojit s pracemi souvisejícími s implementací zákona o právu na digitální služby, byl využit ekosystém Katalogu služeb veřejné správy připravovaný pro tento zákon. Přesto však bylo potřebné doplnit některé funkcionality, které jsou nezbytné právě pro plnění potřeb nařízení.

Jedním z výstupů Katalogu služeb je zveřejňování detailních popisů služeb veřejné správy, které byly využity i pro služby dle SDG a doplněny o některé potřebné atributy (kategorie a oblasti SDG, anglická verze popisu apod.). Pro SDG dále také vznikly další typy záznamů, a to v rámci Katalogů informací a rozcestníků. Informace je typ záznamů, který je využíván pro texty, které nejsou definovány jako služby veřejné správy, ale přesto by tyto texty měly být veřejně publikovány (ať už proto, že spadají pod nařízení nebo proto, že pro veřejnou správu je účelné tyto informace sdílet). Rozcestníky se poté používají jako jakési menu, kde se návštěvník webu dozví základní informace o dané problematice a je odkázán na další texty (detailní popisy, informace), které mu téma více přiblíží.

DIA (dříve v rámci MV) ve spolupráci s MPO vypracovala technické řešení pro publikování informací, které je soustředěno na minimálním počtu míst, resp. portálů, a zajišťuje tak uživatelskou přívětivost, vizuální jednolitost a snadnější kontrolu kvality a údržby. Toto technické řešení navržené DIA (resp. MV) odpovídá požadavkům Informační koncepce ČR. Zveřejňování informací probíhá na Portálu veřejné správy (gov.cz) (dále jen „PVS“) a BusinessInfo.cz (dále jen „BI.cz“).⁶⁾ Tyto dva portály byly EK oznámeny jako místa, kde komisní nástroje mohou hledat záznamy pokrývající informace požadované nařízením.

Za tímto účelem je využíván Registr práv a povinností a na něj navázaný AIS RPP Správa katalogů (dále jen „AISK“), který plní funkce týkající se zveřejňování informací na PVS. AISK pomáhá naplňovat potenciál Katalogu služeb dle zákona o právu na digitální služby, který stanovuje povinnost všechny služby veřejné správy detailně popsat. Jednotliví gestoři vytváří kvalitní a pro veřejnost přívětivé texty, přičemž detailní popisy služeb relevantních pro SDG jsou zaneseny v češtině i angličtině.

Ke všem záznamům spadajícím pod SDG byly také přiřazeny odpovídající metadata (metatagy) dle požadavků EK tak, aby s nimi mohlo být dále automaticky pracováno, konkrétně aby mohly na ohlášených portálech nalezeny a načteny nástrojem („crawlerem“) vytvořeným Evropskou komisí a nemusely tak být ručně importovány do úložiště odkazů.

Využití zmíněného komisního nástroje, „crawleru“, má současně tu výhodu, že povinnosti dané nařízením v otázce sběru statistiky a zpětné vazby či umístění loga Your Europe jsou v případě informací plněny pouze na dvou portálech (PVS a BI), a gestoři jednotlivých informačních oblastí tak nemusí vlastní data posílat Evropské komisi.

Informační povinnost se však netýká pouze Přílohy I nařízení, kde jsou uvedeny jednotlivé informační oblasti, ale také Příloh II a III nařízení. V případě Přílohy III nařízení, která se týká asistenčních služeb, již potřebné informace o těchto službách byly ve spolupráci s gestory publikovány. Ovšem v případě Přílohy II nařízení jsou členské státy povinovány nejen k elektronizaci souvisejících postupů, ale také k poskytnutí relevantních informací o těchto postupech. I tyto informační povinnosti jsou naplňovány prostřednictvím AISK, analogicky k popisování oblastí v rámci Přílohy I nařízení.

V otázce překladů jednotlivých informačních záznamů mají jejich gestoři na výběr, kdy buď mohou využít překladů nabízených EK, nebo mohou záznamy přeložit vlastními silami či na vlastní náklady. V případě překladů zprostředkovaných Evropskou komisí jsou příslušné záznamy v Katalogu služeb indikovány národnímu koordinátorovi pro SDG, který jej následně v .html formátu z Katalogu služeb exportuje a nahrává do příslušného modulu v rámci back-office prostředí portálu Your Europe. Po přeložení těchto záznamů jsou jednotlivé záznamy opětovně nahrány do Katalogu služeb a gestoři jsou posléze vyzváni ke schválení těchto překladů.

Jelikož je jednou z povinností daných nařízením pravidelná aktualizace poskytovaných informací, gestoři by v tomto ohledu měli náležitě kontrolovat své záznamy v rámci AISK, označené jako relevantní pro SDG, a v případě potřeby je patřičně aktualizovat. Pokud v záznamu není třeba učinit žádnou změnu, měli by gestoři pouze aktualizovat údaj o datu poslední kontroly. Tyto kontroly a aktualizace by se měly dít pravidelně a v ideálním případě okamžitě, jakmile dojde k předmětným změnám, minimálně však jednou ročně. Gestoři jednotlivých záznamů relevantních pro SDG by pak v tomto ohledu měli informovat gestora implementace o výsledcích zmíněných kontrol.

Celkový počet oblastí informací v rámci Přílohy I nařízení je 88, přičemž u 20 z nich převzala odpovědnost za jejich poskytnutí Evropská komise. Předmětem plnění ze strany České republiky je tedy zbylých 68 informačních oblastí.  V Příloze č. 1 tohoto materiálu je rozdělení gescí k jednotlivým informacím tak, jak bylo schváleno v rámci usnesení vlády ze dne 11. května 2020 č. 525 k implementaci nařízení. U vybraných oblastí je naznačena také změna gescí, která byla s dotčenými gestory dojednána mj. i na základě vodítek EK k obsahu jednotlivých oblastí Přílohy I nařízení, které EK pravidelně aktualizuje.

Jak již bylo řečeno výše, gestoři musí jednotlivé informační povinnosti naplňovat prostřednictvím Katalogu služeb, informací a rozcestníků v rámci AISK, a tyto záznamy musí současně překládat do angličtiny, popřípadě mohou požádat o jejich přeložení prostřednictvím Evropské komise. V případě překladů nechala ČR do konce roku 2023 prostřednictvím EK přeložit celkem 542 normostran⁷⁾ textu, čímž při ceně přibližně 100 EUR za normostranu⁸⁾ ušetřila státnímu rozpočtu 54 200 EUR.

Na základě přezkoumání gestora implementace a na základě dat, které uvádí back-office prostředí portálu Your Europe, do kterého jsou odkazy nahlašovány, bylo vyhodnoceno, že k xx. únoru 2024 byly formálně splněny požadavky nařízení v 59 oblastech (asi 87 %), což znamená, že daná oblast má záznam v AISK jak v češtině, tak v angličtině. V případě některých oblastí existuje v AISK záznam v češtině, nemá však již svou anglickou verzi, proto jsou takové záznamy vyhodnoceny jako „částečně plnící“ povinnosti dané nařízením, přičemž těchto oblastí je 5 (asi 7 %). V neposlední řadě jsou oblasti, které v AISK nemají ani český ani anglický záznam. Tyto oblasti byly v době vyhodnocení 4 (asi 6 %) a jsou označeny jako „neplnící“, nicméně na nápravě a jejich dokončení MPO společně s gestory dotčených oblastí k datu zpracování tohoto materiálu pracuje. Konkrétní přehled plnění Přílohy I nařízení je obsažen v Příloze č. 1 materiálu.

V případě informování o elektronických postupech z Přílohy II nařízení jsou prostřednictvím AISK publikovány a EK nahlášeny záznamy celkem k 9 postupům z celkových 21 (asi 43 %) s tím, že jeden z nich postrádá anglickou verzi. Navzdory tomu, že EK zatím plnění v této oblasti nemonitoruje, spolupracuje i v tomto případě MPO s gestory jednotlivých dílčích služeb na nápravě. V neposlední řadě v případě informování o asistenčních službách z Přílohy III nařízení jsou pak tyto povinnosti plněny ze 100 %.

MPO společně s DIA dohlížejí na implementaci digitalizačních povinností daných nařízením, zejména pak na řádnou elektronizaci služeb uvedených v Příloze II nařízení tak, aby splňovaly požadavky dané nařízením. Současně připravují napojení příslušných elektronických služeb na technický systém OOTS a v tomto kontextu podporují dotčené gestory.

Na rozdíl od informační části a vzhledem k vnitřním digitalizačním plánům a nastavení jednotlivých úřadů není ze strany gestorů implementace možné stanovit jednotnou podobu digitalizace dotčených služeb a související technické řešení. Gestoři jednotlivých služeb však musí vedle naplňování požadavků samotného nařízení také dodržovat principy a pravidla v rámci prostředí architektury českého eGovernmentu.

Nařízení povinuje elektronizovat 21 postupů (transakčních služeb) uvedených v Příloze II, přičemž tři z těchto postupů byly vyhodnoceny tak, že v ČR nejsou zavedeny, resp. že neexistují, a proto v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení nemusí být zaváděny. Jedná se konkrétně o postupy „Žádost o evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC)“, „Registrace změny adresy“ a „Získání emisních známek vydávaných veřejným orgánem nebo institucí“. Ze zbylých 18 postupů bylo úspěšně plněno (tj. plně elektronizováno dle požadavků nařízení) 16 postupů, gestoři zbývajících dvou postupů v současnosti dokončují poslední úpravy, které je také umožní považovat za plně elektronizované. Současně ovšem funkcionalita a uživatelská přívětivost některých z postupů budou v průběhu následujících let průběžně vylepšovány.

• Žádost o potvrzení registrace narození (gesce MV)
  • V souladu s vodítky EK bylo určeno, že v českém prostředí se jedná o „opis rodného listu“, o který je v současnosti možné požádat prostřednictvím datové schránky, popř. žádostí podepsané kvalifikovaným elektronickým podpisem. Výsledný opis je následně žadateli doručen v souladu s nařízením fyzicky. Do budoucna se počítá s implementací této služby v rámci chystaného projektu eMatrika. Služba samotná je dostupná i pro zahraniční uživatele narozené v ČR.
  • Více informací je k dispozici v rámci detailního popisu služby „Zápis narození dítěte“.
• Žádost o potvrzení místa pobytu (gesce MV)
  • V souladu s vodítky EK bylo určeno, že v českém prostředí lze využít již existující služby „výpis z registru obyvatel“ prostřednictvím Portálu občana. Tato služba je dostupná i pro zahraniční uživatele s trvalým pobytem v ČR.
  • Více informací je k dispozici v rámci detailního popisu služby „Výpis údajů z registru obyvatel“.
• Žádost o financování vysokoškolského studia, například formou stipendia a půjčky od veřejného orgánu nebo instituce (gesce MŠMT/Veřejné vysoké školy)
  • V českém prostředí neexistuje jedna centralizovaná služba, která by obsáhla tento postup v celé jeho šíři. Veřejné vysoké školy mají svá vlastní pravidla pro udělování stipendií, stejně tak platí jiná pravidla pro stipendia poskytovaná MŠMT. Proto jednotliví aktéři na elektronizaci těchto služeb pracují odděleně, nicméně přístup k těmto službám je umožněn ze společného rozcestníku, a to i pro zahraniční uživatele.
• Podání počáteční žádosti o přijetí na veřejnou vysokoškolskou instituci (gesce MŠMT/Veřejné vysoké školy)
  • Podobně jako u žádosti o financování vysokoškolského studia výše, ani u podání počáteční žádosti neexistuje v českém prostředí jedna centralizovaná služba, jelikož si samotný proces řídí VVŠ samy. Proto, podobně jako výše, jednotlivé VVŠ pracují na elektronizaci této služby odděleně, nicméně přístup k těmto službám je umožněn ze společného rozcestníku, a to i pro zahraniční uživatele.
  • Více informací je také dostupných v rámci detailního popisu služby „Přijetí ke studiu na vysoké škole“.
• Žádost o akademické uznání diplomů, osvědčení či jiných dokladů o studiu nebo kurzech (gesce MŠMT, MV, MO)
  • V souladu s vodítky EK je tento postup v českém prostředí plněn podáním žádosti prostřednictvím datové schránky, popř. podepsané kvalifikovaným elektronickým podpisem s tím, že v souladu s nařízením je výstup v podobě rozhodnutí doručen žadateli fyzicky. Služba je v této podobě dostupná i zahraničním uživatelům.
  • Více informací je také dostupných v rámci detailních popisů služeb „Akademické uznání zahraničního vzdělání vysokou školou“ a „Akademické uznání zahraničního vzdělání Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy“.
• Žádost o určení použitelných právních předpisů sociálního zabezpečení v souladu s hlavou II Nařízení (ES) č. 883/2004 (gesce MPVS/ČSSZ)
  • V českém prostředí se v případě této služby jedná o žádost o vystavení dokumentu A1. Tato služba byla digitalizována a zpřístupněna prostřednictvím ePortálu ČSSZ, přičemž je dostupná i pro zahraniční uživatele.
• Oznámení změn osobní nebo profesní situace osoby pobírající dávky sociálního zabezpečení, které jsou pro tyto dávky relevantní (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronicky vyplnitelných tiskopisů na ePortálu ČSSZ, dostupných i pro zahraniční uživatele.
• Podání přiznání k dani z přijmu (fyzické osoby) (gesce MF/GFŘ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronických podání na portálu Moje daně, a to i pro zahraniční uživatele.
• Registrace motorového vozidla pocházejícího z jiného členského státu nebo v členském státě již registrovaného, standardními postupy (gesce MD)
  • V českém prostředí je tato služba implementována jako jedna ze služeb v rámci Portálu dopravy prostřednictvím podání související žádosti, dostupného i pro zahraniční uživatele. V současnosti je možné žádost zahájit elektronicky, nicméně samotné podání je nutné učinit fyzicky na úřadě, v brzké budoucnosti bude možné žádost podat také elektronicky.
• Získání známek pro používání vnitrostátní silniční infrastruktury: časové poplatky (kupóny), poplatky na základě ujeté vzdálenosti (mýtné) vydané veřejným orgánem či institucí (gesce MD)
  • Obě tyto služby jsou v českém prostředí elektronizovány, a to prostřednictvím portálu Elektronická dálniční známka, respektive prostřednictvím portálu Systému elektronického mýtného, přičemž v obou případech je tomu tak i pro zahraniční uživatele.
  • Více informací je také dostupných v rámci detailních popisů služeb „Časové zpoplatnění dálnic (elektronická dálniční známka)“ a „Mýtné“.
• Žádost o důchod a předdůchodové dávky z povinných systémů (gesce MPSV/ČSSZ)
  • Služby související s žádostmi o důchod a předdůchodové dávky jsou v českém prostředí elektronizovány jako jedny ze služeb poskytovaných prostřednictvím ePortálu ČSSZ, přičemž jsou dostupné i pro zahraniční uživatele mající příslušné nároky.
• Žádost o informace o údajích souvisejících s důchodem z povinných systémů (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronické služby dostupné na ePortálu ČSSZ, přístupné i pro zahraniční uživatele mající příslušné nároky.
• Ohlašování podnikatelské činnosti, povolení k podnikatelské činnosti, změny v podnikatelské činnosti a ukončení podnikatelské činnosti bez insolvenčního nebo likvidačního řízení vyjma počáteční registrace podnikatelské činnosti v obchodním rejstříku a vyjma postupů týkajících se založení nebo jakékoli následné evidence společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU (gesce MPO)
  • Tato služba se v podstatě skládá ze čtyř samostatných leč propojených služeb, které mají pokrýt celý životní cyklus podnikání. V českém prostředí je řešena prostřednictvím Portálu živnostenského podnikání a je přístupná i pro zahraniční uživatele.
• Registrace zaměstnavatele (fyzické osoby) do povinného důchodového systému a systému pojištění (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronicky vyplnitelných tiskopisů na ePortálu ČSSZ, dostupných i pro zahraniční uživatele.
• Registrace zaměstnanců do povinného důchodového systému a systému pojištění (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronicky vyplnitelných tiskopisů na ePortálu ČSSZ, dostupných i pro zahraniční uživatele.
• Podání přiznání k dani z příjmu (právnické osoby) (gesce MF)
  • Podobně jako v případě fyzických osob, je i tato služba v českém prostředí digitalizována prostřednictvím elektronických podání na portálu Moje daně, a to i pro zahraniční uživatele.
• Oznámení určené systému sociálního zabezpečení o ukončení smlouvy se zaměstnancem, s výjimkou postupů pro hromadné propouštění zaměstnanců (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronicky vyplnitelných tiskopisů na ePortálu ČSSZ, dostupných i pro zahraniční uživatele.
• Úhrada příspěvků na sociální zabezpečení za zaměstnance (gesce MPSV/ČSSZ)
  • V českém prostředí je tato služba digitalizována prostřednictvím elektronicky vyplnitelných tiskopisů na ePortálu ČSSZ, dostupných i pro zahraniční uživatele.

Do Přílohy II nařízení byly ke dni 24. září 2023 nad rámec původních 21 postupů doplněny další dva postupy, a to jako součást novelizace nařízení prostřednictvím Aktu o správě dat⁹⁾.

• Oznámení poskytovatele služeb zprostředkování dat
  • Elektronizaci této služby bude mít v gesci ČTÚ, jakmile vstoupí v účinnost adaptační zákon k Aktu o správě dat.
• Registrace jako organizace pro datový altruismus uznaná v Unii
  • Elektronizaci této služby bude mít v gesci ČTÚ, jakmile vstoupí v účinnost adaptační zákon k Aktu o správě dat.

Evropská komise pravidelně aktualizuje dokument „Návod k rozsahu postupů dle Přílohy II“. Tento dokument vysvětluje samotný obsah jednotlivých postupů z pohledu front-office a rovněž zahrnuje očekávaný výstup pro uživatele. Vodítka Evropské komise pro zajištění nediskriminace a zpřístupnění postupů pro přeshraniční uživatele jsou obsažené v dalším dokumentu „Pokyny pro přeshraniční přístup k online procedurám“. Pro národní potřeby byla vytvořena tzv. Příručka k digitalizaci postupů. Ta zahrnuje všechny postupy z Přílohy II nařízení, které je třeba na národní úrovni digitalizovat, včetně jejich aktuálního stavu.

Termín pro dokončení digitalizace postupů byl nařízením stanoven na 12. prosinec 2023. Vzhledem k velké variabilitě postupů a jejich různého stavu připravenosti nebylo účelné svazovat postupy v předchozích materiálech jednotným harmonogramem pro implementaci na národní úrovni. Související usnesení ze dne 1. února 2023 č. 81 ve svém bodě II. 3. c) požadovalo, aby gestoři jednotlivých postupů informovali o dosažením pokroku v implementaci k 30. červnu 2023 a k 12. prosinci 2023, což gestoři naplnili. U většiny postupů pokrytých nařízením však bude zapotřebí dále pracovat v kontextu jejich funkcionality, a to zejména ve vztahu k zahraničním uživatelům.

Online postupy uvedené v nařízení musejí být elektronizovány tak, aby umožňovaly přeshraniční výměnu důkazů prostřednictvím technického systému OOTS, jehož základní principy měly být schváleny v prováděcím předpise do 30. června 2021. EK představila svůj návrh prováděcího předpisu „pouze jednou“ již na jaře 2021, nicméně ten nebyl komitologickým výborem pro SDG schválen. Členské státy včetně České republiky následně v průběhu roku 2021 měly možnost své výhrady adresovat EK, za tímto účelem proběhla i série bilaterálních jednání. Vzhledem k velkému množství připomínek se Evropská komise rozhodla přepracovat svůj původní návrh prováděcího předpisu k OOTS. Finální verze předpisu byla schválena 5. srpna 2022 a následně zveřejněna 7. září 2022 jako prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/1463, což je více než rok po termínu stanoveném v nařízení. Současně je nutno poznamenat, že konkrétní technické specifikace jsou vypracovávány a průběžně aktualizovány ve spolupráci s ČS v rámci souvisejících pracovních podskupin zmíněných na str. 8 tohoto materiálu. EK současně zpřístupnila back-end systémy pro OOTS těsně před samotným spuštěním systému, které tak nemohly být včas naplněny ze strany ČS.

Jednak z důvodu zpoždění Komise v rámci schvalování dotčeného prováděcího aktu a také z důvodu neexistence finálních technických dokumentů došlo k výraznému zpoždění v implementaci OOTS na úrovni všech členských států, ale jak již bylo zmíněno výše, i samotné Evropské komise. Toto zpoždění bude znatelné i v průběhu roku 2024, kdy bude většina ČS napojovat své orgány a jejich dotčené služby na OOTS. Některé ČS již však avizovaly, že ani na konci roku 2024 nebudou na systém napojeny ani jednou ze svých služeb. V ČR není zatím na systém OOTS k xx. únoru 2024 napojena žádná ze služeb požadovaných nařízením.

Členské státy mají povinnost systém OOTS nabídnout uživatelům při využití elektronických postupů uvedených v Příloze II nařízení, ale také u postupů zavedených směrnicemi 2005/36/ES¹⁰⁾, 2006/123/ES¹¹⁾, 2014/24/EU¹²⁾ a 2014/25/EU¹³⁾. V případě výše uvedených směrnic je potřeba k dalšímu postupu v implementaci konkrétnějších vodítek ze strany Evropské komise, které bohužel v tuto chvíli nejsou dostupné. V této souvislosti je potřeba zmínit i potvrzení možnosti využití datových schránek a jejich kompatibility s nařízením ze strany EK, kde však Komise současně upozornila, že způsob získání českých datových schránek nelze považovat pro zahraničního uživatele za „zcela online“. Z toho důvodu je v případech, kdy by se použila datová schránka, umožněno zahraničnímu uživateli vykonat dané postupy prostřednictvím žádosti podepsané kvalifikovaným elektronickým podpisem.

Protože je česká část systému OOTS stejným informačním systémem veřejné správy (dále jen „ISVS“), jako jakýkoliv jiný ISVS, je komunikace s ním možná pouze prostřednictvím referenčního rozhraní veřejné správy. Nedefinují se tedy žádná API, stejně tak popis volání a odpovědi je shodný pro všechny údaje volané na eGSB/ISSS pomocí služby „G1 gsbCtiData“ nebo „G11 gsbZapisData“.¹⁴⁾ V neposlední řadě je také zapotřebí připojení do Centrálního místa služeb.

Co se týče procesních požadavků, je nutné, aby gestoři náležitě ohlásili související agendy veřejné správy do AISP a přiřadili jim oprávnění na údaje jiných relevantních agend (např. ztotožnění fyzických osob proti registru občanů), a současně umožnili poskytování údajů, které jsou součástí důkazů relevantních pro služby v rámci nařízení. Pro samotnou přeshraniční výměnu důkazů je zapotřebí nejprve naplnit ve spolupráci s DIA a MPO portál EK „Common Services“, který má sloužit jako úložiště informací o důkazech, jejich poskytovatelích a návaznostech na postupy dle Přílohy II nařízení. Na základě těchto informací pak budou směřovány jednotlivé požadavky z jiných členských států na české poskytovatele důkazů a naopak.

Členské státy jsou povinovány poskytnout ve vztahu k asistenčním službám základní informace o jednotlivých službách, přičemž obsah i kvalita samotných asistenčních služeb je nařízením konkretizována. Asistenční služby musí být poskytovány v přiměřených lhůtách s přihlédnutím ke složitosti žádosti, uživatelé musí být informováni o případném prodloužení těchto lhůt a o eventuální nové lhůtě a o způsobu uhrazení případných poplatků za danou službu.

Nařízení také ukládá povinnost členským státům, aby sbíraly statistiky a zpětnou vazbu od uživatelů, kteří využijí asistenční služby. Tato data se týkají konkrétně počtu, původu a typu uživatelů asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů. Tyto statistiky jsou v současné době sbírány jednotlivými službami individuálně a dvakrát ročně jsou prostřednictvím MPO předávány Evropské komisi skrze back-office portálu Your Europe.

MPO na základě hodnocení dopadů EK a jejich vztažení na tehdejší míru plnění požadavků nařízení vyhodnotilo v roce 2019 náklady na elektronizaci SDG na 265 mil. Kč. Tato částka však nebrala v potaz míru elektronizace jednotlivých postupů, a z toho důvodu byly jednotlivé resorty na podzim 2019 vyzvány k poskytnutí vlastních odhadů. Částka 265 mil. Kč včetně DPH byla předběžně dohodnuta v rámci programu Digitální Česko a rozdělena na následující roky s tím, že v roce 2020 bylo MPO přiděleno 42 mil. Kč k přerozdělení mezi resorty, zatímco pro roky 2021 (173 mil. Kč) a 2022 (50 mil. Kč) si resorty již žádaly o prostředky do svých rozpočtových kapitol samy.

V reakci na výzvu NAKIT MPO rovněž zkoordinovalo doplnění projektu „Implementace SDG“ do Národního plánu obnovy. MPO vyzvalo gestory jednotlivých postupů, zda by měly zájem využít prostředky z NPO pro dokončení digitalizace postupů. V návaznosti na zájem projevený MŠMT a MPSV/ČSSZ byly do NPO zařazeny čtyři níže uvedené online postupy v rámci SDG:

• „Žádost o určení použitelných právních předpisů v souladu s hlavou II nařízení (ES) č. 883/2004“, (Gestor a realizátor: MPSV, ČSSZ)
• „Žádost o důchod a předdůchodové dávky z povinných systémů“, (Gestor a realizátor: MPSV, ČSSZ)
• „Žádost o financování vysokoškolského studia, například formou stipendia a půjčky od veřejného orgánu nebo instituce“ (Gestor a realizátor: v oblasti vládních stipendií je MŠMT věcným gestorem a realizátorem je DZS, v oblasti stipendií VVŠ je MŠMT věcným gestorem, a realizátorem jsou VVŠ)
• „Podání počáteční žádosti o přijetí na veřejnou vysokoškolskou instituci“ (Gestor a realizátor: MŠMT je věcným gestorem a realizátorem jsou VVŠ)

V rámci prostředků z NPO ČSSZ pro elektronizaci dvou služeb identifikovalo celkovou částku 69,99 mil. Kč, zatímco MŠMT identifikovalo jako nutnou částku 167,63 mil. Kč.¹⁵⁾ Celkový centrální rozpočet na implementaci SDG tedy dosáhl částky 279, 62 mil. Kč na roky 2020 až 2023. V tuto chvíli nejsou nárokovány dodatečné náklady na implementaci SDG nad rámec tohoto rozpočtu, nicméně nelze vyloučit, že při naplňování požadavků souvisejících s implementací a napojením na systém OOTS nevyvstanou další požadavky. Jednotná digitální brána je tak v rámci Národního plánu obnovy uvedena v rámci komponenty 1.1 „Digitální služby pro koncové uživatele“, jejíž vlastníkem je MV.

Nařízení ve svém článku 23 ukládá členským státům a Evropské komisi povinnost propagovat projekt Jednotné digitální brány. První fáze propagace začala akcí „The Digital Roadshow“ (26. května 2021). V rámci této aktivity jednotlivé členské státy ve spolupráci s EK uspořádaly událost, která se tematicky dotýkala jedné z životních událostí z Přílohy I nařízení. Informace spojené s ní se pak staly dohledatelné prostřednictvím portálu Your Europe. Tato fáze propagace měla za cíl zvýšit povědomí o značce Your Europe.

V druhé fázi byla propagace zaměřena na všechny věkové kategorie uživatelů, a to prostřednictvím tzv. „influencerů“ a za použití sociálních sítí např. Facebook, Twitter či LinkedIn nebo participací na vybraných společenských akcích.

V roce 2023 se pozornost Evropské komise i členských států soustředila primárně na finální fázi implementaci, z toho důvodu nebyly pořádány specifičtější propagační akce ani ze strany EK ani ze strany ČS. Komise však průběžně informuje o portálu Your Europe na svých sociálních sítích. V souvislosti s uplynutím posledního implementačního termínu, kterým byl 12. prosinec 2023, kdy také došlo k oficiálnímu spuštění systému OOTS, se EK chystá k řadě nových propagačních aktivit. Ze strany členských států je však Komise od přílišné propagace odrazována, minimálně do chvíle, než bude na OOTS napojena většina států a většina služeb.

V okamžiku, kdy v roce 2018 nařízení vstoupilo oficiálně v platnost, bylo jasné, že obsah jeho jednotlivých Příloh nebude konečný, ale bude předmětem nepravidelného rozšiřování. O to se pokouší řada legislativních návrhů z různých oblastí, všechny jsou však provázány s tématem vnitřního trhu a také mají související právní základ v podobě čl. 114 SFEU.

Kromě dvou postupů vyplývajících z Aktu o správě dat, jež jsou zmíněny v rámci kapitoly 2.3.2. tohoto materiálu, jsou k xx. únoru 2024 v unijním legislativním procesu následující předpisy, které určitým způsobem rozšiřují Přílohy nařízení:

• Návrh nařízení o krátkodobých pronájmech¹⁶⁾ (rozšíření Příloh I a II),
• Návrh směrnice o řidičských průkazech¹⁷⁾ (rozšíření Přílohy II),
• Návrh Aktu o průmyslu pro nulové čisté emise¹⁸⁾ (rozšíření Příloh I, II a III),
• Návrh Aktu o kritických nerostných surovinách¹⁹⁾ (rozšíření Příloh I, II a III),
• Návrh směrnice o evropských přeshraničních sdruženích²⁰⁾ a související návrh nařízení, vztažený pouze ke změně nařízení o SDG a nařízení o IMI²¹⁾,
• Návrh směrnice o harmonizovaných požadavcích na transparentnost zastupování zájmů jménem třetích zemí na vnitřním trhu²²⁾ a související návrh nařízení, vztažený pouze ke změně nařízení o SDG a nařízení o IMI²³⁾.

Vzhledem k uplynutí termínu pro digitalizaci daného nařízením budou termíny pro položky nově zařazené do Příloh nařízení dány příslušnými předpisy, což musí zejména gestoři těchto předpisů vést v patrnosti.

Dosavadní stav implementace informací a postupů včetně gescí

Splněno;  Splněno částečně; Není třeba elektronizovat;