Anti Vendor lock-in - Nevýhodná ujednání ve smlouvách na dodávku ICT produktů

V Česku je na úrovni nového občanského zákoníku podnikatelským subjektům (včetně např. dodavatelům cloudových služeb) vytváření nebo využití vendor-locku výslovně ZAKÁZÁNO. § 433 zákona č. 89/2012 Sb. stanoví,

  1. Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.
  2. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

Při uzavírání smluv na dodávku ICT produktů se jako problémová ukazuje otázka nastavení vzájemných práv a povinností, zejména práv z duševního vlastnictví a souvisejících aspektů v těchto smlouvách. V důsledku nevhodně nastavených práv a povinností dochází nezřídka k případům, kdy je uživatel ICT produktu v případě údržby, aktualizací či úprav zcela odkázán na dodavatele, který ICT produkt původně dodal a který si tím v těchto aspektech fakticky vytváří monopolní postavení, a to právně i technicky. Uživatel tak nemůže konat potřebné činnosti vlastními silami a nemůže se obracet na jiné subjekty, přestože by tím ušetřil mnohdy i značné finanční prostředky. Dochází také k případům, kdy se uživatelé snaží těmto situacím čelit nikoliv zcela vhodnými mechanismy, jako je nadměrné užívání konceptu zaměstnaneckých děl.

Vzhledem k tomu, že nastavení vzájemných práv a povinností, zejména práv z duševního vlastnictví a souvisejících práv má ve smlouvách na dodávku ICT svá specifika, rozhodli jsme se představit některá typická nevýhodná ustanovení v těchto smlouvách, v jejichž důsledků dochází k nucené vazbě uživatele na dodavatele, označované anglickým název vendor lock-in (doslova „dodavatelské uzamčení“), popř. se jinak zhoršuje postavení uživatele.

Pro úplnost považujeme za vhodné se krátce zmínit o povaze licence. Licencí se rozumí oprávnění určitým způsobem nakládat s předmětem, který podléhá autorskému právu nebo jinému duševnímu vlastnictví (např. s počítačovým programem), zejména tento předmět užívat, ale i měnit, zapracovávat do jiných systémů apod. Pojmem licence je označována také licenční smlouva, tedy smlouva, na jejímž základě poskytovatel, která má práva z duševního vlastnictví, uděluje uživateli oprávnění tato práva využívat, jinými slovy, poskytovatel licenční smlouvou uděluje licenci. Rozsah, v jakém je toto využívání možné, plyne z licenční smlouvy, popř. z příslušných zákonů. Je nutné zdůraznit, že u autorskoprávních licencí se zřizuje právo užívat předmět, který podléhá autorskému právu, samotné autorské právo je však nepřevoditelné. V tomto směru můžeme licenci připodobnit např. k situaci, kdy můžeme byt užívat, protože jsme si jej pronajali, ale nikoliv proto, že bychom si jej koupili.

Dovolujeme si upozornit, že tento dokument má povahu pomocného vodítka, z přítomnosti či nepřítomnosti některého z níže uvedených příkladů ujednání nelze bez dalšího dovozovat výhodnost či nevýhodnost smlouvy. Použití tohoto dokumentu nenahrazuje právní, technickou, ekonomickou ani jinou analýzu příslušné smlouvy (návrhu smlouvy), provedenou kvalifikovanou osobou.

Typická nevýhodná ujednání ve smlouvách:

Doporučujeme výše zmíněná ujednání v licenčních smlouvách co nejvíce omezit a nejlépe je nahradit ujednáními, která dávají uživateli nejširší možnou kontrolu nad ICT produktem. Jsme přesvědčeni, že vhodně nastavená licenční smlouva pomůže uživatelům splnit očekávání, která od ICT produktu mají, aniž by byli nuceni strpět licenční omezení nebo byli nuceni pro zajištění potřebných práv vyvíjet produkt, který je již na trhu dostupný, vlastními silami.