Osvědčení o digitálním úkonu je právo uživatele služby dle § 5 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Konkrétně se jedná o práva a povinnosti:
Smyslem je dát uživateli služby možnost nechat si vystavit potvrzení, které osvědčí, že provedl úkon. Tedy nejde o potvrzení či osvědčení, že úkon byl proveden správně nebo splnil podmínky, které úkon vyžadoval, ale pouze, že úkon byl proveden.
Využít jej lze například v situacích, kdy je po klientovi vyžadováno, aby prokázal učinění úkonu typu zápisu, požadavku, reklamace, atd. Jde tedy i o důkazní prostředek.
Za osvědčení se stejnými účinky se považuje i doručenka z informačního systému datových schránek.
ZoPDS v případě osvědčení digitálního úkonů rozlišuje mezi dvěma subjekty, které osvědčení vystavují:
Povinnost vystavit osvědčení bezodkladně po učinění digitální úkonu je však třeba vykládat ve spojení s odstavcem 4 tohoto ustanovení, který předpokládá uživatelovu volbu kanálu, kterým mu bude osvědčení poskytnuto. Pokud bude OVM volbu uživatele znát, pak je situace relativně snadná, a OVM poskytne osvědčení tímto kanálem. Nebude-li však tato volba vůči OVM učiněna, pak lze k této situaci přistupovat dvěma způsoby:
V této souvislosti je nutné podotknout, že duplicitně k osvědčení dle ZoPDS se vydávají další potvrzení, která osvědčení dle ZoPDS svou formou připomínají a uživateli mohou sloužit k naplnění stejné funkce, tedy zajištění potvrzení o doručení a důkazu o této skutečnosti. Jde o potvrzení o doručení:
Volba doručovacího kanálu by měla náležet uživateli (v limitech předchozího bodu). Základním smyslem a účelem osvědčení je poskytnout uživateli dokument, který může sloužit jako důkaz o provedení úkonu, a to ideálně bezodkladně po jeho provedení. Jako vhodné řešení se tedy nabízí poskytnout uživateli osvědčení tím stejným kanálem, kterým učinil úkon, protože uživatel si zvolil pro sebe nejvhodnější kanál komunikace, a dá se očekávat, že chce tím stejným kanálem obdržet rovněž vyrozumění o provedení úkonu – tedy osvědčení.
Uživatel může dle § 4 ZoPDS provést digitální úkon až 5 různými kanály (pomíjíme zde ve vazbě na výklad k § 4 možnost neimplementovat kanál tzv. samoobslužného portálu, pokud tuto možnost pokládá orgán veřejné moci za nehospodárnou):
Stejným způsobem, kterým uživatel učinil úkon, se uživateli doručí osvědčení. Toto pravidlo má několik výjimek potvrzující pravidlo:
Máme za to, že při dodržení výše uvedeného schématu se dostojí účelu § 5. Je však třeba připustit určité limity navrhovaného řešení:
Avšak i v rámci výkladu k § 4 opětovně odkazujeme na povinnost péče řádného hospodáře, použití svěřených prostředků hospodárně, účelně a efektivně či plnění určených úkolů tím nejhospodárnějším způsobem dle § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. Námi nastíněným postupem se podle našeho názoru dostojí smyslu vystavování osvědčení za použití minimálních nákladů na straně veřejné správy.
Osvědčení potvrzuje neodmítnutí příjmu, neodmítnutí původu, integritu dat a důvěryhodnost. Nejde tedy o důkaz, že úkon byl proveden řádně s veškerými zákonnými náležitostmi, ale pouze to, že byl v nějaké formě proveden.
Při absenci podání prostřednictvím elektronického formuláře může být problematické vydávat osvědčení dle § 5 ZoPDS, protože nestrukturovanost a povaha úkonu činěná v konkrétní službě nemusí na první pohled vypadat jako úkon spadající pod ZoPDS. S odkazem na vysvětlení k § 4 pak uvádíme, že veškeré kanály (včetně samoobslužného portálu s elektronickým formulářem) dle tohoto paragrafu jsou povinné, pokud není prokázána nehospodárnost.
OVM také nemůže rezignovat na povinnost vydávat osvědčení pro digitální úkony, které nejsou obsaženy v katalogu služeb. Důvodem je, že přechodné ustanovení § 14 odst. 5 ZoPDS stanoví, že existuje-li úkon, který není obsažen v katalogu služeb a jehož povaha to nevylučuje, příslušný orgán veřejné moci jej po uplynutí 5 let od účinnosti tohoto zákona (tedy od 1. 2. 2025) poskytuje též jako digitální službu nebo jej umožňuje provádět též jako digitální úkon, nestanoví-li jiný zákon jinak.
OVM se tedy nemůže zprostit povinnosti vydávat osvědčení ani u těch úkonů, které nebudou poskytovány prostřednictvím elektronického formuláře a bude možné u nich očekávat nestrukturované a před jejich zpracování těchto zařaditelné žádosti. Tuto povinnost tak nebude OVM mít pouze v případě, že agendový zákon nestanoví, že určitý úkon nebude poskytovaný jako digitální služba (viz předchozí odstavec).
Zákon podobu osvědčení nestanoví, ale stanovuje jeho náležitosti:
Dále je potřeba dodržet zákonné požadavky vztahující se k zacházení s dokumentem, který vytváří OVM a slouží pro třetí stranu, v tomto případě uživatel služby:
Aby se s osvědčením dalo pracovat v jeho textově vizuální podobě, musí mít formát typu PDF/A-3 a pro strojové zpracování obsahovat XML soubor. Samozřejmě informace v obou formátech si musí odpovídat, za což je OVM zodpovědný.
ZoPDS ve své konečné podobě dobu uložení ani zpětného poskytnutí nijak neupravuje (v prvních návrzích legislativního procesu tuto dobu upravoval). Pokud je tedy osvědčení vystaveno, ať už bezodkladně nebo později (vytvoří se existující dokument), uplatní se na něj pravidla a povinnosti dle spisového řádu dané organizace včetně navazujících skartačních lhůt dle § 64 a § 66 zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě.
Osvědčení tedy nelze ihned po vystavení „zapomenout“.
Příklad osvědčení ve formátu PDF/A-3 s vloženým XML souborem si můžete stáhnout zde
XSD předpis a XML příklad jsou zveřejněny formou specifikace zde https://ofn.gov.cz/osvědčení-digitálního-úkonu/2024-10-17/
Protože jsou OFN založeny na XML Schema verze 1.1 (obsahují např. datový typ xs:dateTimeStamp, který v XML Schema verze 1.0 není), doporučujeme využít pro validaci např. knihovnu xmlschema https://pypi.org/project/xmlschema/. Příklad validačního skriptu v jazyku Python je zde.
Realizace osvědčení z Magistrátu hl. města Prahy se liší především v tom, že neobsahuje identifikaci úkonu dle vazby na číslo jednací vydávané spisovou službou, ale kontrolními součty dokumentů při podání. Důvodem bylo, že podání na MHMP nebyla vždy určená pro samotný magistrát, ale například pro různé městské části a tedy komunikace se spisovou službou pro vydání čísla jednacího by vedla ke zdržení, které neodpovídá požadavku na vydání osvědčení bezodkladně.