====== Metodika výpočtu TCO ICT služeb veřejné správy ======
Ministerstvo vnitra / Digitální a informační agentura
verze 3.10 z 30. 11. 2022
Aktuální verze materiálů jsou k dispozici [[https://www.dia.gov.cz/oha/egovernment-cloud/metodiky-navody-formulare/metodika-tco-metodika-pro-vypocet-celkovych-nakladu-vlastnictvi-isvs/|zde]].
===== Cíle metodiky =====
**Cílem metodiky je standardizovat způsob výpočtu a vyhodnocení celkových nákladů vlastnictví informačního systému veřejné správy (TCO ISVS) tím, že určuje, které druhy nákladů se započítávají do celkových nákladů vlastnictví, resp. do celkových nákladů užití ICT služby**.
Orgány veřejné správy mohou metodiku využívat:
* při kalkulaci celkových nákladů ISVS za určité období,
* při porovnávání variant návrhu řešení ISVS (zejména on-premise versus cloud, nebo při různých bezpečnostních úrovních daného ISVS),
* při vyjádření ekonomické náročnosti v žádosti o stanovisko Odboru hlavního architekta k záměru ICT projektu,
* při detailní analýze vlivu jednotlivých nákladových položek na náklady ISVS, dále také controlling ICT,
* při plánování nákladů a výdajů pro účely sestavování státního rozpočtu,
* při porovnání různých nabídek na realizaci a provoz ISVS v rámci výběrového řízení,
* při kapacitním plánování potřeby jednotlivých rolí v ICT útvarech,
* při kalkulaci nákladů pro celkové posouzení výhodnosti ISVS (investiční záměr, BC((Z angl. Business Case.)), CBA((Z angl. Cost-Benefit Analysis)), Public-ROI((Z angl. Public Return-On-Investment - návratnost investice ve veřejné správě, například viz: https://www.ctg.albany.edu/projects/proi/.))).
Metodika byla vypracována odborem Hlavního architekta eGovernmentu MVČR ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou v Praze a se zástupci ICT průmyslu.
Parametry metodiky se liší podle jednotlivých účelů použití, podrobněji popsaných v kapitole 3 - Způsoby využití ukazatele TCO v řízení ICT.
===== Základní východiska a pravidla metodiky =====
==== TCO jako součást systému řízení výkonnosti a zodpovědnosti ====
Benchmarking administrativních a správních procesů (Back-Office, Stewardship, interní služby, včetně ICT), společně s měřením výkonnosti hlavních a podpůrných procesů (Front a Middle Office, externí služby veřejné správy) tvoří jeden systém řízení výkonnosti, kvality a zodpovědnosti.
Absolutní výše nákladů vlastnictví (TCO) i odvozené vztažené (relativní) ukazatele patří mezi tzv. klíčové ukazatele výkonnosti (Key Performance Indicators, KPI), nebo tvoří součást výpočtu (hodnotového stromu, Value Tree) některých souhrnných KPI.
TCO jako souhrnný ukazatel, zahrnující náklady na jednotlivé zdroje (hospodárnost) a míru jejich spotřeby pro dosažení výstupů (projektů, služeb) - (účinnost), je důležitým ukazatelem z oblasti 3E, viz následující diagram, představující logický model řízení výkonnosti. V něm jsou ukazatele 3E definovány((S využitím: //IMPLEMENTATION GUIDELINES FOR PERFORMANCE AUDITING, ISSAI 3000 – 3100,// INTOSAI, Kodaň, 2010.
)) následovně:
* **Hospodárnost (Economy)** – vztahuje se k výdajům a nákladům na zdroje pro spotřebovávané vstupy. Metriky hospodárnosti se používají k posouzení, zda za pořízení nezbytných zdrojů je placena odpovídající cena. Hospodárnost pořízení zdrojů je předpokladem pro následnou účinnost a účelnost jejich použití.
* **Účinnost (Efficiency)** – účinnost (v ČR tzv. efektivita((V ČR odchylně od INTOSAI definováno v zák. 320/2001 Sb. O finanční kontrole…, § 2, písmeno m) až o).))) představuje vztah mezi vstupy a výstupy, je poměrem dosažených výstupů ke spotřebovaným vstupům. Účinnost je výrazem úsilí „dělat věci správně“ a ukazuje na výkonnost ve smyslu způsobu, jakým je činnost uskutečňována.
* **Účelnost (Effectiveness)** – je výrazem míry jakou produkované výstupy vedou k očekávaným výsledkům. Metriky účelnosti se zaměřují na sílu vztahu mezi provedenou intervencí a dosaženým výsledkem. Účelnost je výrazem úsilí „dělat správné věci“ a ukazuje na výkonnost ve smyslu volby činnosti, která je uskutečňována.
{{ :znalostni_baze:tco1.png?400 |Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, diagram Popis byl vytvořen automaticky}}
TCO stejně jako ostatní KPI (také PPI a obecné PI)((PI jako Performance Indicators a PPI jako Process Performance Indicators, další kategorie indikátorů výkonnosti vedle KPI
)) jsou k řízení používány rámci životního cyklu posuzované oblasti podnikání (zde IT oddělení, IT řešení a IT služeb), který vychází z klasického Demingova PDCA cyklu((**PDCA** (z anglického //plan-do-check-act// tedy //naplánuj-proveď-ověř-jednej//), viz https://cs.wikipedia.org/wiki/PDCA
)) . Tento cyklus řízení výkonnosti, navržený pro VS ČR představuje následující schéma:
{{ :znalostni_baze:tco2.png?400 |Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, kreslené Popis byl vytvořen automaticky}}
Stejně jako u ostatních KPI je i u TCO předpokladem efektivního využívání tohoto nástroje naplnění fází vyhodnocení a jeho interpretace a realizace identifikovaných zlepšení. Pro nalezení míst ke zlepšení slouží zejména scénáře benchmarkingu TCO s využitím účelového modelu TCO, viz následující kapitoly.
==== Východiska a principy metodiky ukazatele TCO ISVS ====
=== Ukazatel TCO obecně ===
Obecně metodika TCO objasňuje **úplnou strukturu nákladů**, spojených s životním cyklem ICT řešení a jejich služeb.
Přináší nový pohled na řízení informatiky, vnáší do sledování a řízení ICT nákladů jednotný řád, umožňuje manažerům ICT se v problematice orientovat a rozvíjet tzv. controlling ICT služeb((Metodika řízení produktových nákladů, zde uplatněná na ICT služby.
)).
Podstatou controllingu obecně (jako manažerského, interního účetnictví) je doplnění řízení peněžních výdajů v externím účetnictví (rozpočetnictví) o mnohem účinnější **řízení spotřeby zdrojů**, viz následující kapitola. Zaměřuje pozornost manažerů od okamžiků a míst, kdy a kde odcházejí výdaje, do okamžiků a míst, kdy a kde se spotřebovávají zdroje. Snížením spotřeby zdrojů dojde následně (příště) ke snížení výdajů.
Jedním z klíčových principů této metodiky je, že samotné výdaje nebo celkové náklady na pořízení ICT služby musí být počítány tak, aby umožňovaly z tohoto pohledu **rovnost a srovnatelnost všech způsobů pořízení služby**, ať již jako investici do řešení nebo nákup software jako služby (SaaS) nebo libovolné kombinace nebo mezistupně mezi těmito formami pořízení a užívání ICT služby.
Aby byly náklady lépe srovnatelné, **je uvažováno vždy standardně 5 leté období užívání služby** (v odůvodněných případech období kratší), do něhož je možné rozložit výši vstupních výdajů řešení budovaného jako majetek (investice).
Podstatný je také vliv a aplikace DPH na cenové složky (výdaje) v ukazateli TCO ISVS. Jde o to, že dle dřívější podoby zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy, dále také jenom Zákon, a podle původních i aktuálně přijatých usnesení vlády, se ekonomické aspekty řešení, zejména limitní výše hodnoty záměru pro Žádosti o stanovisko OHA musely uvažovat bez DPH, ale pro všechna manažerská použití TCO ve veřejné správě je nutné uvažovat náklady i výdaje včetně DPH, protože OVM nemohou provádět odpočet DPH „na vstupu“.
V aktualizované verzi formuláře OHA je navrženo ve všech složkách výpočtu TCO uvažovat ceny včetně DPH, pouze pro porovnání s limitní hodnotou záměru projektu dle Usnesení vlády č. 831/2022 Sb. brát hodnotu bez DPH.
=== Zjednodušené / plnohodnotné TCO ===
Rozsah a forma uplatnění metody TCO v rámci VS jsou limitovány faktem, že OVM standardně sledují pouze výdaje (použití peněz) a nesledují náklady (spotřebu zdrojů). Zejména náklady, pokud je lze dovodit, ale standardně nesledují plně (dostatečně) adresně, tzn. dle účelu, na který jsou vynakládány.
Celkové náklady TCO musí pokrývat **všechny kategorie nákladů** dle jejich účelového členění podle **všech životních fází s projektem (záměrem) spojeného řešení** za dobu přípravy, pořízení, realizace (vývoje), úprav a zavedení ICT služeb předmětného řešení a za těchto 5 let jeho užívání, provozu, údržby a rozvoje, s výjimkou těch kategorií, které metodika TCO pro jednotlivé účely použití ukazatele pro zjednodušení záměrně opomíjí.
**Pro jednotlivé účely** a způsoby použití metodika zjednodušeného TCO stanovuje různou míru **zjednodušení** a **některé kategorie nákladů záměrně nezahrnuje do výpočtu** (resp. zahrnuje pouze externí výdaje), například režijní a další typy nákladů na zdroje, které se sice podílejí na každé interně zajišťované ICT službě, ale které by **byly obtížně zjistitelné nebo obtížně rozpočítatelné** z paušální částky na jednotlivé ICT služby. Jde o některé provozní režie (například náklady na elektrickou energii, vytápění a chlazení datových center, datovou konektivitu, na spotřební materiál) a správní režie (například náklady na management instituce a ICT, na správu budov atd.). Při srovnání dvou variant řešení ISVS vypustit jen ty náklady, které jsou v obou variantách shodné nebo alespoň velmi blízké.
Tento fakt je třeba brát v úvahu zejména při **srovnávání nákladů interního zajišťování dané ICT služby s jejím externím zajištěním, tj. outsourcingem.** Outsourcer (externí dodavatel) pochopitelně tyto druhy nákladů do své služby započítává, resp. jako přímo nepřiřaditelné rozpočítává. Pro srovnání interní varianty realizace služby s externí variantou musí být všechny tyto nákladové kategorie a komponenty také uvažovány. K tomu bude vhodné expertním odhadem na úrovni celého IT rozpočtu organizace stanovit vzorec rozpočítání, který by se uplatnil jako odhad pro nezahrnované náklady jednotlivé interně zajišťované služby.
Jinou formou zjednodušení použití ukazatele TCO ISVS je upuštění od požadavku na využití plné struktury účelového členění nákladů (strom). V jedné z částí Žádosti o stanovisko OHA je příoustné a požadováno redukovat plné TCO ISVS na strukturu rozpočtu změnového záměru, a to pouze v členění investiční výdaje (CAPEX) a pro jejich podporu nezbytné provozní výdaje (OPEX).
**Zjednodušení modelu TCO pro VS** spočívá **(aktuálně)** pro většinu způsobů využití ukazatele především v možnosti uvažovat **pouze náklady přímo související s řešením**, a to externí a z interních zejména pouze mzdové, a neuvažovat náklady nepřímé, režijní, viz vysvětlení pojmů struktury nákladů v následující kapitole. Dále pak v možnosti **neuvažovat při výpočtu nákladů ICT služeb rozdíl mezi fixními náklady**, neměnnými dle množství služby **a variabilními náklady,** úměrnými množství dodávané ICT služby. Pozor však na vypuštění nákladů, které by mohlo výrazně zkreslit porovnání dvou variant řešení.
Z doby přípravy a zavedení služby nebo investice do užívání se pro TCO ISVS započítávají všechny odpovídající externí výdaje a interní náklady, ale doba sama se do rozhodného období 5 let nezapočítává. Rozhodnou dobou 5 let (nebo v odůvodněných případech méně) se myslí doba skutečného (produktivního) užívání ICT služby, ať již byla služba pořízena jakkoli.
Z toho plyne, mimo jiné, že skutečné období, pro nějž budou plánovány náklady a jež je tvořeno celým obdobím přípravy a 5 lety užívání ICT služby, bude často na místo pouhých 5 let spíše 6 – 8 let, nebo i více. Pro výpočet průměrných ročních nákladů na ICT službu se ale i v takovém případě použije pouze 5 let jejího produktivního užívání.
U řešení, jehož potřeba (podporovaná veřejná služba) pomine dříve než za 5 let nebo jehož životnost skončí dříve, a to bez náhrady navazujícím řešením, tj. u nějž **přestane být ICT služba využívána dříve** než za 5 let, se jako doba TCO, a jako rozhodná doba pro výši výdajů pro žádost o stanovisko OHA, uvažuje tato skutečná kratší doba užívání (provozu). Tato kratší doba slouží v tom případě také pro výpočet odpovídajících průměrných ročních výdajů nebo nákladů.
==== Struktura nákladů ====
Pro správnou identifikaci nákladů je nutné nejprve **rozlišovat mezi výdaji a náklady**.
* **Výdaje**((Jedná se o úbytky finančních prostředků (například zaplacení faktury). Jejich výsledkem je tedy snížení množství finančních prostředků na účtu nebo v pokladně.)) jsou peněžní toky v organizaci (cash flow) – jedná se o úbytky peněz.
* **Náklady**((Vznikají spotřebou zdrojů, jsou to hmotné toky, které mají peněžní vyjádření. Náklady nutně nemusí znamenat úbytek finančních prostředků.)) jsou oproti tomu hmotné toky v peněžním vyjádření – tedy nemusí se ihned jednat o úbytky peněz((Viz ManagementMania: https://managementmania.com/cs/rozdil-vydaje-naklady)) ((Typicky služba zaměstnanců jednoho oddělení jinému oddělení.)).
Výdaje mohou náklady předcházet, provázet nebo následovat.
Za náklady jsou v kalkulacích považovány peněžně vyjádřené spotřeby zdrojů (lidí, materiálů, energií, licencí) a/nebo alikvotní části prvotních (dlouhodobých) investic (například účetní odpisy nově pořízených technologií), vztažené k nějaké produkční jednotce, například k ročnímu produktivnímu provozu informačního systému nebo jeho jednotlivé služby.
Pro plánování a řízení nákladů je třeba rozlišovat jak mezi výdaji a náklady, respektive uvažovány by měly být náklady, nikoli výdaje, tak zohledňovat jejich charakter a periodicitu, tj. rozlišovat mezi náklady na pořízení, obvykle jednorázovými a náklady na zajištění provozu, obvykle opakovanými.
Tato metodika ale v odůvodněných případech umožňuje nahradit náklady výdaji. Například při náhradě majetkového nákladu (odpisu investice) jednorázovým investičním výdajem. Zejména proto, že ICT majetek je z hlediska daňových odpisů((Vzhledem k relevanci zařazení s přihlédnutím k morální životnosti ICT řešení se toho přidržuje i tato metodika, přestože daňové odpisy nákladů nejsou u OVM relevantní (nepodléhá dani z příjmů).
)) řazen do odpisové skupiny 1 a má dobu odepisování 3 roky. Což je doba, která jistě uplyne v rámci rozhodného období 5 let pro ukazatel TCO ISVS.
Následně je jak pro sběr, tak pro prezentaci údajů možno pohlížet na strukturu výdajů a zejména nákladů z mnoha různých úhlů pohledu. Pro další práci v rámci této metodiky je důležité využívat následující členění:
**Členění výdajů** (úbytků peněz) podle účetnictví (rozpočetnictví):
* podle **rozpočtového pohledu** (druhového, položkového členění - na 1. úrovní tříd) rezervovaných prostředků na výdaje:
* investiční((Angl. CAPEX – Capital Expeditures)) - zvyšující účetní hodnotu (pořizovací cenu) ICT aktiv
* běžné (provozní)((Angl. OPEX – Operational Expenditures)) - vynaložené na dodávku služeb, spojených s provozem řešení, nebo na dodávku řešení jako služby.
* podle **druhu zdroje** (druhové členění na dalších úrovních seskupení a položek) – osobní (mzdové), materiálové, paliva a energie, služby, **pořízení majetku**, daně a poplatky, finanční náklady, mimořádné výdaje a další kategorie dle účtového rozvrhu (rozpočtové skladby)
* podle **funkčního (paragrafového)** třídění do čtyřstupňové klasifikace (skupina, oddíl, pododdíl, paragraf) s první úrovní:
- Zemědělství a lesní hospodářství
- Průmysl a ostatní hospodářská odvětví
- Služby pro obyvatelstvo
- Sociální věci a politika zaměstnanosti
- Bezpečnost státu a právní ochrana
- Všeobecná veřejná správa a služby
**Členění nákladů** (spotřeby zdrojů) pro kalkulace, controlling a další manažerské potřeby:
* podle **účelu vynaložení** (účelové členění) - v případě nákladů v řízení informatiky v souladu s fázemi životního cyklu ICT řešení a jeho komponentami, viz dále kapitola 2.3.2 Model TCO – účelové členění ICT nákladů VS
* podle **periody vynaložení** – jako jednorázové a průběžné
* podle **vztahu k objemu** poskytovaných služeb - jako fixní a variabilní
* podle **způsobu zajištění** zdrojů - jako interní a externí
* podle **druhu zdroje** (druhové členění) – osobní (mzdové), materiálové, paliva a energie, služby, **odpisy majetku,** daně a poplatky, finanční náklady, mimořádné náklady a další kategorie dle účtového rozvrhu (rozpočtové skladby)
* podle **způsobu plánování** – tzv. kalkulační členění
* přímé, přímo přiřaditelné (jednicové)
* nepřímé, nepřímo přiřaditelné (režijní), členěné na provozní a správní režii
* podle tzv. **nositelů nákladů** – na střediskové náklady, projektové a zakázkové náklady nebo produktové náklady (náklady na službu VS nebo na ICT službu), apod.
Různé pohledy a členění nákladů mají své přínosy při různých postupech plánování a řízení nákladů. Všechna členění nákladů je možné kombinovat, víceméně (téměř) každé s každým, a každý náklad současně klasifikovat podle více z nich. Výjimečnou roli hraje controlling nositelů nákladů, v našem případě primárně ICT projektů, středisek a služeb, který z prosté klasifikace či souběžného účtování přerůstá v metodu řízení. Členění nákladů podle jejich nositelů je klíčem k řízení (regulaci) jejich spotřeby a dosahování úspor, protože k nákladům přiřazuje jednoznačnou zodpovědnost za jejich spotřebu a ukazuje místa, kde je možno spotřebu řídit (omezovat).
Znalost způsobů kalkulace oprávněných nákladů a z nich plynoucí oprávněné nákladové ceny ICT služby bude stále důležitější dovedností provozovatelů informačních systémů veřejné správy, zvláště při rostoucím podílu sdílených služeb a služeb cloudu.
**V ukazateli TCO** předmětného řešení se uplatňuje **souhrn (součet) nákladů na všechny projekty spojené s řešením** a **alikvótní část nákladu** (liniově řízených) **středisek**, vykonávajících svými zdroji jeho průběžnou podporu, údržbu a rozvoj.
=== Model TCO – účelové členění ICT nákladů VS ===
Náklady jsou pro šetření TCO sestaveny do řady kategorií v tzv. TCO modelu. Tento model představuje první dimenzi účelového členění pohledů na ICT řešení a jeho náklady, a to podle průběhu jeho životního cyklu. Zjednodušeně jsou to náklady čtyř hlavních skupin:
* na plánování a realizaci pořízení,
* na provoz,
* na změny a
* za zrušení dané aplikace,
z nichž většina je ještě jemněji členěna, viz schéma níže.
Model TCO rozděluje náklady věcným způsobem podle toho, k jaké typické fázi životního cyklu ICT řešení, k jaké typické činnosti této fáze, případně k jaké IT komoditě (HW, SW, služby) přísluší. Tedy podle tzv. **účelového členění.** Vyjadřuje tak nikoli, jakého druhu byly použité zdroje (náklady), nýbrž k čemu posloužily. Současně při tom přihlíží k tomu, zda jsou to náklady jednorázové (projektově orientované a řízené, nejčastěji investiční), anebo průběžné (periodicky konstantní, liniově spotřebovávané a nejčastěji provozní).
{{ :znalostni_baze:tco3.png?400 |Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, číslo Popis byl vytvořen automaticky}}
Umisťování (alokace) nákladů do jednotlivých kategorií a dalších uzlů hierarchie účelového Modelu TCO poskytuje **kontrolní mechanismus,** který umožňuje při identifikaci nákladů účinně ověřit, že žádné náklady odpovídající dosažené fázi životního cyklu řešení (nebo zahrnuté do jeho plánu) nezůstanou opominuty.
Členění nákladů **zejména slouží** k tomu, aby v šetření bylo srovnáváno srovnatelné a aby výsledky šetření poskytly manažerům návod, kde je v jejich případě prostor pro zlepšení, tedy **pro řízení nákladů**. Například všechna řešení by měla mít postupně stále klesající náklady na provozní fázi a fázi údržby, čímž se při konstantním IT rozpočtu zvýší úřadu prostor pro další projekty eGovernmentu a pro rozvoj těch stávajících.
Tato struktura nákladů je **záměrně navržena jako maximální a pevná** s tím, že podle způsobu pořízení ICT služby (a jejich kombinace) se některé kategorie nákladů v konkrétním případě neuplatní. Pro případy, kdy u řešení v Cloudu se nedají zjistit složky nákladů B, D, E, G a I byla do modelu vložena souhrnná kategorie průběžných nákladů X, určená právě pro poplatky za službu v Cloudu. U aplikace, kde se vyplní X, už se naopak většinou nevyplní B, D, E, G a I, jenom částečně C a F, ale naopak všechny ostatní nákladové kategorie (A, H a Z), platné i v případě Cloud se normálně uplatní, pokud jsou pro projekt relevantní.
Zvýšené pozornosti jsou hodny náklady spojené s **projekty průběžného zlepšování.** Ty totiž mají smysl pouze tehdy, pokud přinášejí inovace pro zlepšení výkonu veřejné služby (funkčním, technickým nebo rozsahovým rozšířením). Zejména projekty nákladové optimalizace jsou ale důležité, neboť představují investice do úspory – jejich dokončení se obvykle projevuje snížením provozní části ICT rozpočtu úřadu. To umožňuje buď celkově rozpočet snížit, nebo jej použít pro inovativní zlepšování.
Zvláštní postavení v TCO modelu mají tzv. **Zvýšené náklady užívání řešení.** Tato kategorie umožňuje zachytit prokazatelné a významné náklady, vyvolané zavedením nového ICT řešení, jež způsobilo (v porovnání s předchozím stavem) podstatně vyšší náklady na udržení zaměstnanců ve stavu schopném systém užívat, například čas a náklady na jejich školení. Anebo dokonce umožňuje zachytit situace, kdy nové řešení způsobilo vyčíslitelné zhoršení výkonu veřejné služby a zvýšené náklady na její zajištění (odstávky systémů při nemožnosti pracovat bez nich, více úředníků, přesčasy apod., například v případech, kdy nová aplikace byla násobně pomalejší než původní). Tyto náklady jsou označeny jako průběžné, ale mohou být i jednorázové, vždy musí být doprovázeny vysvětlením. Pro zjednodušené šetření nebudou ani jedny tyto náklady uvažovány. Výskyt takovýchto nákladů je nežádoucí, ale protože v některých případech nastávají, je metodika připravena je věrně zachytit.
Ostatní **režijní náklady** ICT oddělení na zajištění ICT služeb, včetně nákupu sdílených služeb od jiných útvarů (personalistika, účetnictví, nákup, správa budov apod.), obvykle společně se mzdou a jejím příslušenstvím vstupují do kalkulace tzv. úplných nákladů na zaměstnance FLC((Z angl. Fully Loaded Costs of an employee time - plné náklady pracovního času zaměstnance.
)) . Pomocí této interní nákladové sazby se pak rozpouštějí do nákladových kalkulací jednotlivých ICT služeb a do TCO jejich řešení. Dokud nebyla kalkulace FLC provedena a uplatněna, jsou tyto režie uváděny zde zvlášť, pokud jsou v daném šetření požadovány – v zjednodušených šetřeních nikoli.
Do modelu by bylo dobré perspektivně zahrnout ještě tzv. **„náklady z obětované příležitosti**((viz P.Hujňák: http://www.itmforum.cz/rubriky/rizeni-a-zajistovani-ict-zdroju/nove-pohledy-na-uplne-naklady-vlastnictvi-it-v-soukromem-a-verejnem-sektoru/
))**“**, vystihující ověřenou skutečnost, že průběhu dlouhodobého vlastnictví řešení začnou provozní náklady při zdánlivém „nic nedělání“ podstatně růst, pokud se včas neprovede investice do obnovy klíčových zařízení. Při kontrole projektu dle tohoto modelu to znamená ověřit, že v pozdějších letech projektu je potřeba v TCO plánovat další investici do zařízení (např. B1 nebo F2) nebo počítat s nárůstem provozu a údržby (např. D2 a E1).
Formální hierarchická struktura účelového nákladového modelu ukazatele TCO je čtyřstupňová, viz následující schéma:
{{ :znalostni_baze:tco4.png?400 |Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, Grafika Popis byl vytvořen automaticky}}
Model TCO na obrázku výše zahrnuje pouze nákladové kategorie a komponenty, v příloze tohoto dokumentu bude udržována kompletní tabulka, včetně dosud identifikovaných nákladových prvků, viz kapitola 5.1 - Příloha 1: Úplná struktura nákladového modelu. Součástí přílohy je také grafický diagram obsahující nákladové kategorie a nákladové komponenty.
Zatímco struktura nákladových kategorií by se již měla měnit pouze výjimečně, struktura nákladových komponent a prvků bude průběžně aktualizována OHA MV na základě zkušeností z praktického použití TCO modelu.
==== Postup kalkulace, alokace a vyhodnocení nákladů ====
Postup zjištění nákladů pro ukazatel TCO sestává z následujících čtyřech kroků:
* Identifikace potřebných typů zdrojů - například datové centrum a jeho HW, SW, stavební a technologické vybavení, vlastní a cizí zaměstnanci, licence, znalosti apod.
* Ocenění jednotky výkonu zdrojů - například cena za 1 m